Výbor pro Cenu Václava Buriana a Muzeum umění Olomouc pořádají sedmý ročník Ceny Václava Buriana Olomouc. Výběr ze soudobé lyriky z Česka, Polska, Slovenska, Německa a nově také Běloruska přináší mezinárodní porota ve složení Zofia Bałdyga, Petr Borkovec, Lena Dorn, Mária Ferenčuhová, Sjarhej Smatryčenka a Tomáš Tichák. V kategorii Za poezii jsou nominováni: polská básnířka Anna Adamowicz (1993), slovenská básnířka a prozaička Dominika Moravčíková (1992), český básník a slamer Tim Postovit (1996), německý básník Christian Filips (1981) a běloruská básnířka Maryja Martysevič (1982). Cenu v kategorii Za kulturní přínos ke středoevropskému dialogu převezme slovenský spisovatel a publicista českého původu Martin M. Šimečka (1957).

MARYJA MARTYSEVIČ

Jak využiji (r)evoluci

Zabiji svou vnitřní zmiji
postavím dům pro tvůrčí pobyty
porodím dceru
zasadím v Minsku na Karatkevičově třídě
vrbu korejanku
nápadů mám hodně
každý den si je zapisuji do růžového deníčku
s duhovým jednorožcem na obálce
romantička
fanatička
darebačka
tři v jedné
chodím nalehko
abych nemusela převlékat kabát

11. září 2020, Minsk

Collective Jesus

Novoroční projev lidu k vládě: tys to fakt pohnojila.
Dědek tulák už chytil stopa – zeptejte se senzibila.
Ženám filcky, mužům jizvy – toť vánoční zdobení.
Moc ze země udělala lágr – „la la la“ z beden zní.
Pryčny, filcunk – najednou riff Depešáku v rozhlase.
O půlnoci nám všem po svobodě zasteskne se.

31. prosince 2020, Minsk

* * *

Žehlička státu pracuje v režimu „len“.
Všichni se furt dostáváme pod rozpálený lis.
Avalon chládkem volá nás z dálky jen,
my tady trháme len, z nějž se bude příst.

Ty máš rodinu, máš šaty značky Nit.
Jak můžeš všechno zahodit? Upadlas?
Jak budeš žít? Nějak asi budu žít.
Vyžehlím si šaty a půjdu je zmačkat zas.

31. července 2021, Minsk

* * *

Básníkovy verše
vypouštěli do světa po jednom,
jako se pouští rukojmí.
Nejdřív propustili ty neškodné –
básně pro ženy a děti.
Pak vydali ty slabší
a neduživé.
Ty nejodvážnější
a nejdrzejší
zůstaly se svým autorem
do poslední chvíle.

* * *

Jako první v Palmince zemřely stodoly.
Pak
sešly kravíny,
vniveč přišly dřevníky,
v mulč proměnily se vepříny,
zemina zavalila všechny sklepy a studny,
do kterých jsem mohla spadnout jako malá.
Jako poslední vzdorovaly
kurníky a garáže,
ale čas –
ten si bere, co jeho jest,
zasypává bramborová pole,
mýtí předzahrádky.
Opuštěná niva
je opakem bestselleru,
který ležel v kredenci
za leštěnou deskou.
Vracet se tam nebude lehké,
přece si pamatuji,
jak se stodoly teprve rodily,
jak v červnu během senoseče
zmije klouzaly pod nohama.
Ottawa – otava – je hlavní město Kanady,
látka srpna.
Soused Hudzim
nenechal mě tenkrát spadnout do studny,
ale občas se zdá, že jsem přece jenom spadla
a pořád do té nory padám.
Ajaj, moje ouška.

12. května 2021, Bronnaja Hara

Přeložil Max Ščur

TIM POSTOVIT

Marika

Vzbudila se, na kuchyňský stůl padal přes otevřené okno stín. Její dům pod černým mrakem, sláma pod závodním koněm.

Vyšla do zahrady, protože si vzpomněla na vysokou břízu vprostřed sadu. Vzdálenost, kterou pes ještě předevčírem překonával sedmi skoky, šla celý den.

Našla ji v noci a nikdy se ještě necítila tak dobře, jako když viděla hvězdy na otevřené obloze, opřena o břízu na celém světě.

motýl

autům která dokáží jezdit nejrychleji
           říkáme formule

mám v kapse úlomek květu rostliny
kdyby to věděli představitelé
           výkonné moci státu
zadrželi by mě

v sousední zemi zakázali lidem vyprávět dětem
           o lásce

a v televizích jim ukázali jak malá etnika
přicházejí o všechno

izraelci v parku diskutují o protější zdi

shodnou se
je strašná posprejovaná a zbytečná

stojím a dívám se
zajímá mě všechno okolo
ale ne na příliš dlouhou dobu

moje pozornost je motýl uprostřed
           hořícího pralesa

Naše lednice mlaská do noci

Naše lednice mlaská do noci,
jako by v ní všechno mléko
vypíjelo kotě s jazykem jako mlýnek.

V naší ložnici topí karma typu WAW;
když se vzbudím dřív, slyším,
jak se na dně toho oceánu
převalují velryby.

Deset minut po probuzení se již
dokážeš usmát.

V lednici je zelenina a sýr,
v karmě je plyn, jmenuješ se Anna.
Za nic víc bych nedal ruku do ohně.

Před dvěma dny jsi měla narozeniny

Před dvěma dny jsi měla narozeniny.
V den, kdy měly do oblasti oceánu
nebo poloostrova dopadnout úlomky
vesmírné rakety cizí provenience.

Svítilo pozoruhodné a medové slunce.
Fotil jsem tě pod rozkvetlými korunami
a tys mě držela za ruku na tomhle světě,
ale dva dny nato jsem myl nádobí

a před mýma očima se ve zpěněném sněhu
obracely ledové kry.
Před otevřeným oknem
do jedenáctého patra stála židle.

Za ním vyl pozoruhodný pes,
jako by volal mé jméno,
ale já mám dvě jména,
a tak jsem odsunul židli ke stolu,

u nějž jsem napsal tuto báseň,
kterou ti přečtu, až se vrátíš domů.

DOMINIKA MORAVČÍKOVÁ

ideas that are sacrosanct

problémom je jedine to, že všetko
si je navzájom príliš podobné: preto musíme
neustále produkovať rozličnosť: táto žena nie je iná žena,
tento muž nie je iný muž, tento deň
sa odlišuje od iného.

toto je samo sebou v absolútnej jedinečnosti.

radový dom s rovnakým obvodom ako ostatné,
ale s výnimočnou fasádou.
salón s krajšou tapetou, než majú susedia.
vaňa s plynovou pecou, miestnosť dedikovaná telu.
najhorší sen, aký sa ti v živote sníval.

naše mnohé ústrojenstvá vytvorili túto ratolesť
z lásky, zo sociálnej zmluvy. uhlie, azbest, olovo,
korozívny sublimát.

nikto už nevlastní prostriedky výroby.

jediné, čo nás robí jedinečnými, je to najmenšie možné,
nedeliteľné miesto, v ktorom odpočívame, hodujeme,
drhneme pokožky ~

keď sa v obývacej miestnosti nachýli záclona,

keď sa ti časť odevu šuchne o cudzie zápästie.

inak každý patrí
na svoje vopred vyhradené miesto

a netreba myslieť na to, že by sa jednotlivé roly
mohli zameniť.

Strečniansky dom, prízemie.

za tvojich čias sa zápal osrdcovníka
liečil penicilínom

v tej najmrazivejšej polhodine zimy
keď sa zježia sovy
aj potkany za garážou

si sa musela schúliť

/v mladom dome bolo potrebné schovávať sa
otvárať okno len kvôli cigaretám/

strávila si na liečbe celé týždne, možno mesiace
spomínaš si vôbec na to obdobie?

pamäť na chorobu
sa vždy líši od tej bežnej – žiť a dýchať
ako v obale z telíčka medúzy, či pod
hovädzou husičkou (švíkom na tele) spánkový
démon ti v takom stave zaševelí nebudeš

nevestou – obväzy
a prikrývky a krvaviny
sa stanú tvojim hávom

(do nového domu – na druhý svet?)

dožila si sa vôbec závoja a ružičiek?

Strečniansky dom, prízemie II.

musím sa priznať, čítala som listy
ktoré ti manžel posielal z Bagdadu
našla som ich previazané tesniacou šnúrkou
v jednom zväzku a nebolo cesty späť

listy důvěrné

podľa toho viem – ten element,
vzor pod ihlou, prechádza na tomto mieste
z tela do tela, bez predlohy – vzorkovníka

počítam hodiny do ďalšieho
stretnutia

nervózna výšivka, švík

Strečniansky dom, pivnica.

bývania, vreckovky, amplitúdy.

môj muž bude silný, ako z kovu žíhaný
opakovala som si bez ponožiek v papučiach,
na dne sveta, v blatnom predpeklí

našej pivnice, horúčosť bojlera
do najzadnejšieho kúta pivnice vôbec
nepreniká, stará skriňa nedýcha, samostatná miestnosť s jablkami
vyzerá a páchne ako pohrebisko, dakedy sa tu skladovali odevy
a švíkovina do kobercov, a ešte predtým, bohviečo.

keby prišlo zemetrasenie alebo hurikán, vrátime
sa sem, na miesto, kde sme celá rodina
nikdy spolu neboli, len po jednom či po dvoch,
so psom.

svetlo tu sotva stačí na čítanie, ale aspoň je
milosrdné k nahote.

môj muž bude silný, ako z kovu žíhaný
zaklínam akvarelovú stenu a tuhý bojler

vlhký prízrak – strážca pivnice
odpovedá: daj si pozor
na to, čo si pýtaš, a ja si pýtam ešte viac

ľavým pľúcom
ma premôže celú

ANNA ADAMOWICZ

Ruční protézy uzpůsobené
k ostření kosy:

přijmi pozvání, kromě kosy lze ostřit
nůž, skalpel, lancetku, jehlu,
misericordii, tesák, šavli,
jazyk, pěst, hlavu

ze všech jevů nejskutečnější jsou neštovice
ze všech jevů nejskutečnější jsou neštovice

Rasputin:

zbytky drobků v houštině plnovousu

horečka plíseň vyrážka plíseň strupy plíseň jizvy plíseň

gymnazistko, kde je tvůj skarifikátor, jehla, lancetka
kde je tvůj útěk

nejraději vykřikuju JSTE ZVÁNI do prázdnoty

ze všech jevů nejskutečnější jsou neštovice
ze všech jevů nejskutečnější jsou neštovice

Krajina břišní

Temná bludiště města, napravo od kostela,
nalevo do synagogy, mezi učebnami školy,
mezi kouty tržnice, ve studnách dvorů.

měkce se kladou žulové cesty, něžně se chýlí kočičí hlavy,

těsněji se stahuje karanténní smyčka

kudy do izolace
kudy do lapidária
kudy do osuária
kudy do astrolábu
kudy do kolumbária
kudy do ameriky

promiňte, jak se jmenuje tohle město?

ze všech jevů nejskutečnější jsou neštovice
ze všech jevů nejskutečnější jsou neštovice

Chemická zahrádka

krystalům, bliznám, fialkám, luskům,
nehtům, kořenům, měchýřům, přikrývkám,
kulovým bleskům
polovička měsíce směřuje k úplňku
odskvrňování

skenování tekutin

pulsace světla

kvetení organické, kvetení neorganické

ze všech jevů nejskutečnější jsou neštovice
ze všech jevů nejskutečnější jsou neštovice

Zvuk hlavy, která se sráží s pěstí

kdo nás sní?

gumové hadice se chvějí jak lodyhy

vlákno se roztahuje

moje ústa jsou ještěrka

vodní sklo, tmel

ze všech jevů nejskutečnější jsou neštovice
ze všech jevů nejskutečnější jsou neštovice

Přeložila Zofia Bałdyga

CHRISTIAN FILIPS

Pět instantních krizí.
Jak nechat něco zmizet.

Dovolte nám proto odvážně uzavřít,
že člověk je stroj;
            & že v celém vesmíru
       existuje pouze jedna látka, různě
modifikovaná.

La Mettrie, Člověk-stroj

1. Instantní krize se síťovým protokolem

Kéž je mým jediným trenérem bezmoc.
Teď hledej spánek ve stroji,
po všech těch škrábancích, co po sobě zanechala

v bezhlavém síťovém protokolu, který
zaznamenává
popsané stránky. Její chaos
do tebe proniká. Jako droga ve tvaru krupobití.

Ráno další šálek čaje
převrhnout do klávesnice. Ale ale,
říká teta Demence: „Bez hlavy

se nelze dívat oknem.“
A přece něco pronikne
přes mezivrstvu.

2. Instantní krize s metrikou my

A pak v noci www.znovu
zírání, vytopení a čekání
na absolutních cestách, ó metrické My!

„Stala jsem se sama sobě šifrou,“ říká ona.
Rok přešel z koupelny do kuchyně, koupelna,
kuchyně, koupelna, nekonečně běžící prohlížeč.

„Vidíš ty věnce vlasů, karpatské,
na stromech? Mladej, vygooglil sis mě?“
Vidím je stejně jasně jako ty myšlenky,

které mě napadají při geo cílení IP-
adresy vzor Jan Novák nepřehléd-
nutelně selhávají.

To nepřepneš ani nevypneš
jako rým nebo reaktor
v jeho renderovaném zobrazení.

3. Instantní krize s Anonymou

Ó Anonymo, jak prosakuješ skrz
mezi prsty, jak nám vynucuješ
rozhodnutí, v tělesné potřebě, mlze,
ve vzdušném prostoru nouzových jmen, mistryně
Odkud? Tvůrkyně demence
a Země, N. N., stůj při nás
s tvými vybičovanými srovnáními jak,
dej zmizelé, v mizení
klidného oka a ucha, paměť,

která ještě ví o konečku svého vlasu.
Místo mezi nůžkami, mozkem,
kalkulačkou, úderem a německou židlí.

„Ocasy vykouřený, ocasy vykouřený,“
křičí teta: „Ve vězení
vykouřili jsme jim ocasy.“

4. Instantní krize s rozpoznávačem obličejů

Jak nás data a srovnání dosytosti
každý večer načítají. Tam v levém horním rohu
prosakuje mi vyzbrojený patos

na obrázku jako ledovec mezi
štěrbinou! Tuhý jako hůl. A hlas
říká z pleistocénu: „Cestoval jsem osm

tisíc let přes hranice
s tvým irisem. A nyní už
mě tvůj obličej

nerozezná?“ – Osude, seš to ty?
Zde stojí biometrie
prázdná. „Hned vrátím,“ říká teta,

„zpátky Bohu jeho pas.“

5. Instantní krize se světovým kontaktem

Nyní jsi jednoznačně zde k nalezení,
v tomto pokoji, s objednanými ranunkuly,
na nichž visí těžké květy hlav.

Tvé jméno paroží v kořenovém adresáři.
Co stojí pevně zapsáno: Anonymita,
když se stmívá, tvůj program, ale jak

to lze nacvičit, bezmoc,
neustálá, nebýt schopen poznat,
co se nafukuje, co nám rozkvétá, v ohybu.

Měl jsi už dnes nějaký kontakt se světem?
Ano, včera jsem si u ní něco objednal.
Vydržet v noci, dokud konečně něco.

Krásného se
           otevře, tebe www.pryc-
                                 prepne.

Přeložili David Voda a Sabine Eschgfäller