Postovit
Tim Postovit

když dlaň je ladoň

kdysi na trasách jednotek
německých a motorizovaných
hořely stodoly od baltu
až k prahu jekatěriny georgijevny

Beletrie – Poezie
Z čísla 8/2020

tyto řádky čtěte v tmavě modrém klíči

možná až do fialova – do černa
je-li to černá jež nastává před rozbřeskem
v lese

píšu-li les
zapírám prefix pra
a les se směje jménem
gua ja ja ra

(v šestadvaceti zastřelen těžaři)

takže v sobě při čtení těchto řádků
ukryjte černou modř – nevíte-li jak
představte si ji jako muže nebo ženu
pijící v noci z kohoutku ve vaší kuchyni

hltavě nahlas spěchá
než vyprchá teplo po vašem boku

tmavě modrá pro mě začala posledním rokem krysy předchozího století
podzimem během kterého zastřelili Tupaca Shakura

čili až budete číst další řádky
pamatujte: tmavě tmavě modrá
až do černa

 

правила предложного падежа в чешском языке

domovy
šestý pád o kom o čem
o domovach
                ne
o domovech
radosti
šestý pád o kom o čem
o radosťach
                ne
o radostech
víza
šestý pád o kom o čem
o vízach
                ne
o vízech

takže zpravidla ech
                ne

zpravidla ne ach
 

sedí naproti –

na zádech cop
opálená jako původní obyvatelka jižní ameriky
a říká že krvácení z nosu znamená
že se duše zbavuje nepříjemných pocitů
a opravdu
to tak není –
krvácení z nosu znamená
že jsi tvou matkou
a Hernánem Cortésem zároveň
a že jsi Ohře a meleš břehy u Litoměřic
a že jsi ten kdo zlomil nos –
kornoutek se zmrzlinou –
tomu klukovi
a že jsi ten kluk
jemuž se tehdy v hlavě
najednou rozhostilo ticho
jako když se ve třídě na prvním stupni
zvedne poslední židle a za dveřmi
ztichnou hlasy dětí
odcházejících na dlouhé prázdniny –
samé
příjemné
pocity

 

děti z dětských domovů

by si tě nejraději přivlastnili
tebe a tvoje rodiče
a tvoje děti
a tvůj byt
tvou ulici
a tvé město
tvůj kraj
a tvoji zemi
tvůj kontinent
a tvoji planetu –
a tu by si dali pod triko
jako jejich vrstevníci
fotbalové balóny
když na ně jejich matky
křičí z pootevřených
ráno umytých oken:

pojď domů
stydne polévka

 

kamarád mi vyprávěl

že byl jeho děda silný kuřák
umřel na to v osmdesáti
vytáhl prý i dvě krabky denně
do učení ho vzal vrchní
z hotelové restaurace v karlových varech
tam se naučil kouřit a hrát karty
jeho babička mu vyprávěla
že prý jednou viděl pikové eso
ve vlastní ruce
proměnit se v motýla
a odletět ventilačkou
do letní noci

ještě jako malý kluk prý chodil s dědou do sadu
pod jejich kroky křupala divoká jablka
jednou večer si prý jeho děda
jak to míval během procházky ve zvyku
zapálil a do cínového setmění –
jako když praskne třešně –
vypustil kouř
a v tu samou chvíli
na jeho rameni
přistál motýl černý
a těžkopádný
jako boeing
v noci

normálně jsem mu to nechtěl věřit
ale loni jsem viděl v botanické zahradě motýla
s křídly pružnými a dlouhými
jako skokanské můstky a černými
jako noc

seděl na gigantické euforbii
vrána k vráně

pak se rozletěl
a přitiskl se k orosené stěně skleníku
a pozoroval
v tom monumentálním neklidu
lačně pozoroval průvodce
venku u kasy
jak převaluje lakynu
z jednoho koutku ust
do druhého
pak se to stalo

zapálil si
a dlouhá černá křídla

se zachvěla jak
osmdesát
let

 

jekatěrina georgijevna

kdysi na trasách jednotek
německých a motorizovaných
hořely stodoly od baltu
až k prahu jekatěriny georgijevny

když dlaň je ladoň
leden měsíc požár

slož dlaně k sobě budou jako motýl
a rozevři je až je lízne plamen
to abys věděl jak se odlétá

na antarktidě naměřili léto
jsi za něj vděčný v polovině zimy
jsi vnuk jekatěriny

jdeš duše v těle
peněženka v kapse
na klíčích hamsa a

dlaň s dlaní je
když každý měsíc
požár

Chviličku.
Načítá se.
  • Tim Postovit

    (1996) se narodil v Kyjevě, útlé dětství prožil v severním Samaří, vyrůstal v Českém středohoří. Básně psal nejdříve v mateřské ruštině a od šestnácti let píše česky. Studuje ruskou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a rovněž z ruštiny ...
    Profil

Souvisí

  • Utvary_Hendrick
    Útvary Sylvy Ficové
    Richard Hendrick

    Omezení pohybu

    Ano, je tu i smrt.
    Ale vždycky se může znovu zrodit láska.
    Uvědomte si, jak se rozhodujete teď žít.
    Dnes dýchejte.
    A za továrními zvuky své paniky slyšte:
    ptáci znovu zpívají,
    obloha se vyjasňuje,
    přichází jaro
    a my jsme stále obklopeni láskou.

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 8/2020
  • Gerhard Rühm

    Gerhard Rühm (1)

    V rühmovské rubrice budeme do konce tohoto kalendářního roku ob číslo zveřejňovat autorovy drobné texty, básně a též jeho grafické práce, vše jako malý dárek k Rühmovým devadesátým narozeninám.

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 8/2020
  • 30 let Tvaru
    Philip Norton

    Básně

    Teď zahoď tu bouchačku,
    zahoď padák,
    jestli chceš skočit,
    skoč aspoň důstojně.

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 8/2020
  • Vandebril_poezie_foto

    uprostřed ulice
    provozuješ nepozorovaně sex

    sám se sebou vklouzneš do uniformy
    básníka toho černého pancíře

    jenž každé slunce vysává
    žena odešla

    a ty ses nevydal za ní
    fotografuješ zpustlé domy

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 7/2020