Ano, vládne strach.
Ano, žijeme v izolaci.
Ano, vládne nákupní horečka.
Ano, je tu nemoc.
Ano, je tu i smrt.
Ale
ve Wu-chanu jsou prý po letech hluku
zase slyšet ptáci.
Po několika týdnech klidu
už tam obloha není samý kouř,
je modrošedá a jasná.
V ulicích Assisi
si prý lidé zpívají
přes prázdná náměstí
a nechávají okna otevřená,
aby ti, co jsou sami,
slyšeli zvuky rodin okolo.
V jednom hotelu v západním Irsku
prý nabízejí jídla zdarma a donášku těm, co musí zůstat doma.
Jedna mladá žena, kterou znám,
dnes po celé čtvrti
rozdává letáky se svým telefonním číslem,
aby starší lidé měli komu zavolat.
Kostely, synagogy, mešity a chrámy
se dnes připravují, že přivítají
bezdomovce, nemocné a znavené a poskytnou jim útočiště.
Na celém světě lidé zpomalují
a rozjímají.
Na celém světě se lidé dívají novýma očima na své sousedy.
Na celém světě si lidé začínají
uvědomovat novou realitu.
Jak jsme ve skutečnosti důležití.
Jak málo ve skutečnosti máme věci
pod kontrolou.
Na čem ve skutečnosti záleží.
Lásku.
Proto se modlíme a máme na paměti,
že ano, vládne strach.
Ale nemusí vládnout nenávist.
Ano, žijeme v izolaci.
Ale nemusíme žít v osamělosti.
Ano, vládne nákupní horečka.
Ale nemusí vládnout lakota.
Ano, je tu nemoc.
Ale nemusí to být nemoc duše.
Ano, je tu i smrt.
Ale vždycky se může znovu zrodit láska.
Uvědomte si, jak se rozhodujete teď žít.
Dnes dýchejte.
A za továrními zvuky své paniky slyšte:
ptáci znovu zpívají,
obloha se vyjasňuje,
přichází jaro
a my jsme stále obklopeni láskou.
Otevřete okna své duše,
a i když se přes prázdné náměstí
nemůžete dotknout,
zpívejte.

(13. března 2020)