Stancakova
Alžběta Stančáková

Samice rypákem odklízí máry

Pták má poškozené letky,
příkře mne sleduje
a kloktá zbytky smetany.

Beletrie – Poezie
Z čísla 6/2020

Román s sebou nosí zápach podobný těhotné ženě.

Rozedřel nosní dutinu, aniž se dočkal úpravy.
Proběhlo vyčkávání o pěti hodinách.
Otázka jak k tomu přišel není oddělitelná
 harmonickým skalpelem.
Nejpodstatnější je účast, z níž vyvozujeme 
důvod.

Přejděme ovšem k naší věci: jak scelit
med a nebe? Proteče
čmýra defibrilací? Kolik střech
unese ornament, aniž by dítěti
zhnisalo oko?

Pakliže není nač navazovat,
jsou tyto věty zbytečné.
 

24. 7. 2019, 12:39, 69 %

Poprvé v životě řídím auto.

Vyšlo to akorát na první jízdu,
kdy před univerzitní budovou nabírám na kapotu vyhublého muže.
Praskliny na čelním skle 
jsou zvětšeninou čar na mých dlaních.

Sedím v nemocniční čekárně a vyčkávám, co bude.
Vzpomenu na své první vyšetření pohlavních 
chorob.
Vyhublou černovlasou dívku sedící v rohu 
 místnosti.
Stolici, která ze mne následně vylítla v cukrárně.
Otevřenou zahradu s muflony.
Telefonát.

Můj sen, zprvu modrý, nad ránem zežloutne.
Budím se s úsměvem na koženkové sedačce 
a pročítám denní tisk.

Ze zpráv vyplývá, že muž nepřežil.
Bylo mu 33 let a mrtvý byl ještě před nárazem.

Posnídám v nemocničním bufetu.

Po cestě domů mi odpustí pokutu 
za jízdu s neplatným dokladem.
 

6. 9. 2019, 12:11, 94 %

Já tě nechci hladit,
šeptám staré omaštěné kavce,
jenomže nikdo jiný
to za mne neudělá.

Pták má poškozené letky,
příkře mne sleduje
a kloktá zbytky smetany.

V mezičase ohledává staré tisky.
Potajmu se čepýří.

Mladý fotograf přepírá prádlo,
které zaschlo v lavóru.
Jako obvykle i dnes
úspěšně překulhal státní hranici.

Válka navozuje další válku.

Mít tehdy letadla,
mohli jsme to vyhrát.

Nyní už nemáme ani slovo.
 

Tam, kde je volno, není obsazeno.

Tam, kde jsou švábi, nejsou štěnice.

Ke vchodu protějšího domu
se lísá černošedý chrt.

V naší partaji, tak jako obvykle,
zvrací kočka sliny,
ryzce roní mléko,
fena hárá vodu
a ňadra plodí krev.

Odmykám a chrt mne následuje.
Chrastí a hledá si kavalec.

V mezaninu soused
zapomněl klíč v zámku.
Má hadr na hlavě a v uších lišejník.
Včera mu zvlhla citace
a ještě spadla do sviní.
Jeho učení už nikdo nechápe.

Intelektuála jemně podřízneme,
vyčkáme,
až se vole vyvalí.

Jedině takto lze dosáhnout vyvrcholení.
 

30. 9. 2019, 18:58, 100 %

(text psaný na rub dohody o provedení práce)

Jako každou neděli,
i tentokrát třídíme paměť.

Dnes skončil prodej náboženství,
zítra jej nahradí zubní kartáčky.

V případě nedostatku se vrátíme
 k již osvědčeným orgánům.
Nezapomeneme přiložit nemoci.

Jako každou neděli,
i teď třídíme paměť.

Svoboda přede mnou roztáhla nohy,
ve snaze odhalit
svou seschlou mučenku.

Zatoužím ji polaskat,
ale ostříkne mě kyselinou
určenou k rychlé spotřebě.
 

8. 10. 2019, 14:49, 44 %

Rodiče prospívají.
Lid houstne.
Předci a potomci rabují.

Vepřín dnes hlásí přebytek léků.
Prasata žerou analgetika.

Doba nás nutila vystřílet meruňky.
Lid ztratil pojem o dráze těla.
Střen složil spánek
na stydký pysk.

Rodiče stárnou a předci mládnou.
Potomci rabují.

Vepřín dnes hlásí odstávku léků.
Většina samců vymřela.

Samice rypákem odklízí máry,
následně požerou sutiny.

Chviličku.
Načítá se.
  • Alžběta Stančáková

    (1992, Praha) vystudovala bohemistiku a komparatistiku na FF UK v Praze. V současné době je doktorandkou na FF MU v Brně. Příležitostně překládá z francouzštiny a angličtiny. V roce 2014 debutovala sbírkou Co s tím, za kterou obdržela Cenu Jiřího ...
    Profil

Souvisí