Marek Pražák

Slezské Hallady

Beletrie – Poezie
revue Ravt 5/2020

Ukázka z nového rukopisu.

1. K večeru jsem prošel po Nádražní

Když se nad Ostravou sklání   těžký   šedočerný mrak
když tlačí na baráky   na hlavy pošťáků   a ptáků
za oknem pokrytým plesnivým záparem   průvan vlní závěs
tam se miluje ostravan s ostravankou   a po té usnou
znaveni otupělou rozkoší   dítě v koši pláče   z toho smradu
otrávení omámení unavení ostraváčci hynou   v kyselině
umírají z té otrocké práce   v áj tý firmách
v kól centrech   ve skladech   a logistických centrech   u pásů za Frýdkem

za plat   co naplat   rozlámaní domů   a jen spát

tak ještě jednu hypotéku   ať se exekutor směje
dneska mi v novostavbě dokončují střechu
zítra z kýblu   pomyje
chtěl bych se postavit do fronty na banány   jako kdysi
do fronty na průkazky a čekat   léta čekat čekat
neuhnout z místa ani na krok   nepřiblížit se Praze
chtěl bych se vyhnout snaze   kamkoliv jít
po čtyřech schodech najít v mlze svůj byt
odemknout a zamknout   postel   a co naplat
svalit se   a spát

vy unavení   opuštění   uražení   ponížení
jako Bezruký psal o bídě a zmrzačených
tak já píšu po sto letech   o tomtéž
nezměnil se svět   vyžehlil si kvádro
píšu o bídě posunuté   do sedačky s brambůrkama
o zotročených matkách dětmi   utýraných táťcích
vyrvěte z těla ženy plod   a bude bankrot
vykastrujte chlapy   ať se utrápí
sami to chtěli   když chlastem   oněměli

když se nad Ostravou sklání   těžký   šedočerný mrak
když tlačí na koleje   na zemskou kůru   démon přímočarý
když prosytí vlasy   košili   blůzu   ženě kalhotky   a ohanbí
takový puch   až skřípe mezi zuby
co naplat
platí ti   tak chcípni

ti lidé se ženou   jako prasata ze srázu   do tramvaje
tam vypustí šťávu z bund   a kabátů   každý si užije
tramvaj smrká   kašle   plive   zelené s červenou
projede kaplí a ocelovou stěnou   do rokle za zdí
ti lidé vědí   že už nemohou dál

a staří   tak staří jsou   ti staří
staroba   a její milenka chudoba
jak dávají do košíku   vedle jedné cibule   a dvou rohlíků
trojúhelník sýra
ale ruka   ta to nechce upustit   ta to svírá
ještě musím zaplatit   noru
ještě musím   zaplatit byt
a potom se zabít?
ještě vydržím

 
 
 
 
 

44. Řežou nás

Řežou nás   řežou nám nos
řežou nás   na salám   řežou nám kost
řežou nám prsty   srdce   a chvosty
řežou nás   až nás odříznou
odrůstáš?   tak říznou
oženíš?   tak průřez
odstavíš?   tak nářez
života běh   císařský řez

uřežou danosti   a dary
uříznou clonu   a svaly   a dron
řezání vzali za zákon
očistí   oberou   odmastí   properou
osmahnou   odemknou   Trezor Pandořin
řežou lino   řežou kosmos   řežou mosty
řežou kosti   řežou pozvané hosty
řežou své posvátné
řežou smích
ten nebezpečný   Boží Blik

odejmou to   co Bůh sejmul z nebes
odpískají na jatka   krásné koně ze stájí
oholí   hlavy   pohlaví   poprsí   muž prosí
odrazí modřinu   mačkají   do tupé bolesti
odmasakrují od masa   krájí   od mala to dělají
takoví jsou   rádi mají   a milují
když druzí   nejsou

už ho nesou   už ho krájí   už mu čip dávají
už oživují   už vzduchem napouštějí   do ucha sípou
už otevírá zraky   už šahá za páky   už se pohybuje
už práci miluje   už pracuje   už na účtu haléřky   naskakují
už jí   už nejí   už doma zuby cení   už požádal ženu
už zaklel   už Boha zapírá   už ve lži   díra   už vampýr
už uléhá   samostatně vstává   rychle snídá   chvatně
chtivě civí   s nevkusem   na křivky v trolejbuse
už nasazuje zápěstí
na čtečku   už bere do rukou svářečku   už konečně
zapomněl na svět   už bude jen           štěstí
a světlo   a plamen   a dalších   milión
miliónů
směn

 
 
 
 
 

46. Černý měsíc

Černé vejce se kutálí   po kočičích hlavách
a ne   a ne   se rozbít
dnes je   Černý Měsíc
na odvrácené   temné straně
chlemtají   Monstra   energii Země

my vyrábíme   my vyrábíme   my vyrábíme

dnes je černý měsíc   dnes je tlak   na knoflík
pod slupkou Měsíce   laboratoře
chodby   ruch nové systémy   lapače   lidolapky
z noci   ze dne   na noc
bude svátek   na Černém Měsíci
naivní občané   otvírají okna   více světla
za zdmi nářků   hádky otce s dcerou
chci ven!   uteču ven!   pusť mne!   uteču ti!
temná noc   i temný den   temnota obestírá nemluvněte sen
v té noci   snesly se mozkomorové   na Zem
v té noci   i čerti   i démoni   i roboti   i zvěř
dáví co hrdlo ráčí   má práce moc   kdejaký kněz
vesel se lide!   tančete!   bude se zadarmo pít!
jak ulehneš   s Hořčinou v hlavě   vysaje tě
ty kdož ukládáš   dítě ku spánku   pamatuj
zatlučte hřeby   podepřete klenby   ucpěte záchod
nastává období temnot
not!   not!   not!   éra   molových not
éra negace   a satisfakce   oddělení   frakce

my vyrábíme   my vyrábíme   my vyrábíme

na odvrácené   temné straně
chlemtají Monstra   energii Země
energii nás   je čas selekce   je čas střetu ras
v chodbách   divní tvorové   vybraní   speciálně pro nás
pro naši   lepší evoluci   až to ti naši kluci   spustí
pak bude pozdě se třást   tak rychle se neustačíš bát
v místnostech křivule   injekce   insekce Nové Víry
Nového vnímání   a jemnějších   Nových smyslů
co pocítí rozkoš   ještě intenzívněji
než bílá myš   elektrickou jiskru

vesel se lide!   tančete!   bude se zadarmo pít!
běž nakupovat!   vyzvedni si z účtu šek na piknik!
nový film vešel na plátna kin!   o válce a nestvůře
s romantickým zakončením
vyšli z kina stojí líbají se   mám jít k nim?
mám jim kazit nával chtíče?   a hnát je do krytu?
vesel se lide!   tančete!   bude se zadarmo pít!

v křivuli bublá hmota   počítače skenují   a generují
nevycházet ven   byl bych zaměřen
i když dnes   nemohou zaostřit nic
je Černý Měsíc   a my na Měsíci   máme den
pod slupkou kráterů   operu komponujem
dnes je Černý měsíc   je dovoleno procházet se
ve stínu duny   leskne se okraj   stopy Armstronga
zní   What A Wonderful World
kdesi z nitra vesmíru   daleko od Luny
jemný přísvit   modrá a zelená a bílá
daleko od Luny   vstříc pluje   oblak síly
spíše sirný oblak   spletenec   nenávisti
výčitek   zlosti ran pod pás bolesti   neřesti dotek

vesel se lide!   tančete!   bude se zadarmo pít!
kéž by pršela vodka z nebe
pustili jste se vesel
tak my budeme za vás
lodičku řídit

 
 
 
 
 

65. Němý lid

Němý lid   hodný a poslušný
stál a hajloval
němý lid   dá práci   dá reparaci
z kůže stahoval
rod náš   národ
rodit vojáka   by robil
němý   nevidí
němý lid   hodný a poslušný
pálil knihy
řezal obrazy
mazal paměť
svou řečí jak břitvou
rozřezával měkkost jablíček
Kleine Rite
Řetůvka
jak pracovní jazyk
jak praktický
němý lid   hodný a poslušný
střílel a kosil
košile hnědé   na lafetě
to přetrvá
mrtvá
hlavně   hlaveň
smrt se musí vyrobit
zžít se s ní a podrobit
si Golema Smrti
sluhu matku
co dáví své dítě   na objednávku
matka lituje
měla své děti utopit
pozdě
němý lid
nehraje   nesměje
nekleje
slušný je
je dobře oblečen
a dává dobrou práci
zapomeňte na matrace
omylem prostřílené
stojící v pozadí
v popředí   leží muži
inteligence
Bach a Goethe
jistě by také přidali své
slovo
projektyl
do dásna
a němý   promluví
však   nehty
ony

 
 
 
 
 
68. Hlas sčítá rány

Hlas můj sčítá rány
a má maličkost
začíná se   bát
v ryku stylistyckých   labyrintů
smotky slov
jen slov
nenávrat
labyrint uschl   z něj list
na nos kapkou káp
Božský oblak
v poušti laku
v pustevnách
tam sedí   na kameni
a čeká na mne
dekou podložený
misku oleje a myrthy
sám   Duchodlak
nejdříve vyčistit spáry
ppak   nnahodit řemen
ssesli snést   na základ
podložit žit   nnohu
táckem s býkem

hlas sčítá rány   slov zastřelených

u zdi se smějí
naproti vojáci   tasí
a laufy   se kroutí v extázi
odraženy   bezbrany
chceš střelit?
tak si zastřel!
vyhodil slovo   na směr
v lebku   vojevůdce
ten který páchl léta v kobce
šlachy přeťaty
hlínu koláčovou v ústech
denní chléb
pět metrů pod zemí
v jámě   cech
cechmajstr mučedníků
vzdechy plné žížal
odborný dozor
a několikrát za rok
odstřel
vytáhli ho   z jámy
už nechodil
hlínu   a kříž
kněz posvětil
On řekl   ne já!
On
ne já   On   se kál
ne On   já   vyčítal
tak setrvat věky
značkováním trávy   k jámě
krví
otec a matka   v pravdě jsou
až komandyr až dorazí
zachráněn   odvětil
jedl jsem medové koláče
z hlíny
jedl jsem pět let jen hlínu
jen s modlitbou
a jen   hlínu
jen pokropenou
svěceným pláčem
mou matkou
vědrem milosti zmáčen
odrazil kulky
s vámi   v rukou chléb
žuju v prstech
vlastně   v rukou
prstů   nět
pět
komandyr   plakal
okolo   grupa
naproti   vědec
naučnyj   navěky   v tichu
slov

Chviličku.
Načítá se.
  • Marek Pražák

    Narodil se v roce 1964. Absolvoval VŠUP v Praze. Věnuje se sochařství, malbě, zvuku a textu. Vydal spolu s Galerií Langův dům autorskou bibliofilii Relace rádia hitů (2002). V roce ...
    Profil

Souvisí