U řeky která teče zdaleka daleko / Běloba srny                                          

Nábřežní valy drží řeku v povzdálí města

v centru se valí ta síla špína mrtvá srna

bílé tělo uprostřed proudu zapřené na mělčině

chtěli jsme se líbat a držet si ruce

ale to nečekala naše srdce

ty srna já proud jen se z koryta nevymknout

šli jsme přes pýr a bolševník blíže

pohledět do tváře má li to zvíře

tvář

opak byl pravdou jen bílá záře jen bílá zář

bez srsti nahá srna svlečená jako ty lásko

srna žena matka utopená

sklopili jsme oči

ty jsi mě viděla jak tě svlékám nebo škrtím

a já dostal chuť na zvěřinu

na psinu v tuto chvíli nebylo pomyšlení

bez srsti nenafouklá jen volně ložená

srna připlavená proudem z Beskyd

jakoby celou zimu spala v ledu

možná že na ni mířil na posedu

potom běžela raněná přes peřeje k trati

šílená srnečka napít se napít

šíleně palčivá rána v boku

srnečko skryj se ve čtvrtém štoku

hotelu u Freuda na Ostravici

tam tě nebudou hledat myslivci

srnečko skryj se ve křoví v šípku

píchne a přebolí dírku v tvém břichu

srnečko utíkej nožičky nadhazuj

nad pole nad remíz nad ostnatý drát

dneska je svátek svatého Huberta

kamizolky zelené chystají se žrát

sliny jim tečou jak vidí tvá stehna

jak hrají ladností svaly tvé křehké

broky nabíjejí vřelou vodou plní troky

chystají pro tvou slávu desku pod hlavu

na ní srnečka bude si krásně snít

na konci řez šíje dřevo bude krýt

skočila do řeky aby se zabila

aby se pokusila zavraždit

překrásnou hlavou o kámen tloukla

taková trofej je k ničemu

aby ji nechtěli takovou rozbitou

aby ji nemohli od těla oddělit

naděje myslivců peřeje překryly

pak přišel listopad zima a chlad

srnečka pod vodou před smrtí ukrytá

faraón zamrzlý v ledu k jídlu není

to ví myslivci na posedu

nábřežní valy drží řeku v povzdálí města

v centru se valí ta síla špína mrtvá srna

bílé tělo uprostřed proudu zapřené na mělčině

chtěli jsme se líbat a držet si ruce

ale to nečekala naše srdce

taková bolest uprostřed proudu

takový bolesti proud

ani polibek ani se nemoci nadechnout ani hnout

zůstali jsme sami s líbankami

líbánky vedle

a my

Židovská otázka  

Byl jednou jeden žid a ten se neuměl narodit

jak s tímhle flastrem užít život

jak směšné v této době všech ras porobě

nechat se životem pohřbít

kdyby dnes šel Roubíček po Poštovní

s pejzami v klobouku usměvavý do cukrárny

naproti Radnice tam kde bylo Divadlo loutek

a před tím hebrejský koutek

našinec nedal by se zmást

nastavil by nohu

a holokaust

řeknu vám jak to bylo

bylo jich bylo nás

byl nás celý rod úplný národ a jak jsme žili?

košer i nekošer na co kdo měl a modlili se

a tóru ctili jsme ve Vítkovicích v Čertově Lhotce

na náměstí i na marodce každý nás měl rád

nebo to dával na sobě jen znát

obešli jsme se bez kravat i bez modráků

ne každý byl Ročild a ne každý byl žid

ne každý měl fabriku či důl ne každý rodiny půl

nebo žádnou jako po té kdy nás naložili do pylin

a poslali budovat Terezín

proč vám to říkám a proč si ulevuji?

vrátil jsem se zdráv a na vlně pluji

tak co? hop nebo trop?

pro nás zbyl hrob

po nás zbyl jen hrob

pohřbili jsme mámu otce dceru moji dámu snachu na mou věru

potom jsme utekli do Ruska přes Polsko blízko Nyska

celý svět se zcvrkl v jeden květ jedna víska

kde najdeš každý pestík každou bliznu svět nám byl malý

uvadající květ my se nedali

v Oděse pogromy na Sibiři maliny jak dýně

tuhý mráz v té širočině ale rozhlas

ten nás zval do armády Svobody a na vagzal

a zase čemodany do nepohody tak jsem jel a co nás tam přibylo

a byl boj s němým němcem za mír a za pokoj

za chleba a mléko před útokem jsme fasovali chlast

faking holokaust tam mě to řízlo v půli cesty

ani jsme si v osmnácti neužil nevěsty a už mě řezali

v uchu jehly vodku lili do hlavy abych neřval

a kolega z Kyrgyzstánu řezal pilkou řezal

stehenní kost v kostelní kopuli holubi duli

a já cítil jak mi jaro klene k životu most

a potom po probuzení škaredá zvěst

noha zůstala někde u Sokolova

nebo někde kde jsme měli bitvu vést takový křest

tak lépe a znova domů přes Duklu museli mne nést

ale má Valentina se postarala o mou duši

jako o mimino a nechala lásce kvést

a pojíst pohankovou kaši a žít

a potom opravdový mír a klid v Porubě byt

tři děti dřevěnou nohu v komoře vedle koštěte

dvě toulavé kočky ale jméno jméno nebylo dobré věno

odpusťte mi to sourozenci změnil jsem se

i ve jméně bylo třeba kopat

už ne Roubíček ale Rusíček

to bude lepší

potom po ulici jít bude slast

faking holokaust