Letní bouře

Je neděle ráno, půl desáté

ještě slunce

Za deset deset – tma

Přichází

Nebo se vrací?

Chystám snídani, mažu chléb, jako kdysi

Je léto, neděle a já

musím svítit

v kuchyni

J. E. Fričovi

Síly zvedl do podechu

když ruce otočil k dlani

Zlé trvá jen do oběda

Dobré na věky.

…

Myslím na otce, který máchal

vřelé prádlo v ledové vodě,

držel třískající ždímačku jak pravý chlap,

a pak

to všechno na zahradě pověsil.

Já tomu nerozuměla.

Protože přišla paní Eva a maminka plakala.

Ale to už bylo jakž takž světlo.

—

Ladičku jsem dala Františkovi

Už nepotřebuji

Myslela jsem

že uslyším všechny tóny

tvoje v sobě

že mě naladí

Stalo se tak

Zůstala jsem

v tichu

v pokoji