Hodinář
/dědovi/

Mezi hodinami
cítil se věčně
Na slova, která mu kladla
přes rameno,
používal lupu
Smrt rozluštil
uprostřed
konce

Kaštan
Ve svátečním odpoledni,
smrt přichází zvlášť
pro toreadory
i býky
Tanečnice klapou
kastanětami
v odlišných
výškách a život
k zemi padá
jedlý

//

Ráda se navléká do mokrých kruhů
Šplouchají,
tak jasně i vzdáleně,
moři, u kterých byla
na dekách uprostřed cizích
obýváků

//
Aby podepřeli
pilíře všednosti
sní na zádech

//

Ulice, kterými procházíme, nás spojí
v nastavení
Dosud jsme Nepatrní v mumrajích měst
Pod krustou hlasů
čechraní blízkostí
cizích

Hledáme sebe proklikem
Podle potřeby zvětšujeme
ukládáme sdílením
Napotom Na někdy

//
Nebe bylo územím země,
kde opětovně stávat se
byla výsada dětství
dospělých

Východní Slovensko
Jsou kraje, které tají I když
v útrobách měst
pěstují milosti papežů

Zmizelé zvěstuje o hloubce
modliteb, násobících
život po smrti

//

Za kliku bojí se vzít
Tak pulzuje krokem
po zahradě Dusí
hlínou mrtvé

Nebe fialoví
V domě se do věčnosti
chystají dědovy
kukačky

//
Než vyjdete ze sakristie dní
svěste ruce do kabátů
obřadních

Můžete klopýtat mlčením zvonů
Zvonit požehnáním —

Bez dlaní
není darů

//
Kdo zadržel by list
stínu, když
zakrývá tvářím
hlavně

//
Zrychluješ
ve mně
Zemi