Jsem velmi ovlivněna hudbou slov. Když narazím na něco, co se mi opravdu hodně líbí – i v próze a samozřejmě v poezii –, čtu si to nahlas, abych slyšela tu hudbu.

Dnes by mě asi nenapadlo se k Baudelairovi jako k básnickému vzoru hlásit, ale je skoro jisté, že bez jeho zásadního vlivu ve správný čas bych psal jinak. – Jan Škrob

Zatímco Frank Herbert problematizoval mesianismus, Jodorowsky se k němu hlásí, avšak po svém, bere jej za svůj a celý jej přetváří a znovu formuluje.

V promoklých šatech přicházeli lidé úzkým vchodem na staroškolní dvůr, bez zeleni, plný expresivních graffiti a betonu. Ten den však zasmušilé místo nepůsobilo jak chcíplý pes.

Literatura přežije války, pandemie i současný zoufalý nedostatek papíru a tonerů do ofsetových tiskáren, Svět knihy bude pukat ve švech ještě mnoho let, knihy budou plnit pulty knihkupectví, autoři vykřikovat oceňovaná slova a kritici je mnohdy trhat na cucky. A tak to má být. Možná by však stálo za to se v dnešní hektické době na moment zastavit a uvědomit si, díky komu je to všechno možné, kdo že to za oponou tahá za nitky.

Pak se knihy zaklapnou a večer skončí, ale život jde dál. Třeba i pro jakéhosi obchodníka, který po cestě z konference na konferenci toho dne, 15. září 2021, zaslechl v rádiu dvě povědomá slova: „Dante, Praha.“

Sborník Budoucnost měl být hlasem nové levice, generace, která se rozhodla vyndat kostlivce ze skříní, popasovat se s nimi, setřást ze svých beder hříchy svých předků. Namísto toho se kniha stala symbolem všeho, co je na současné levici špatně: přestala si sama sebe vážit a za byť jen malý úspěch se ochotně vrhla do chřtánu vykořisťovatelů.

V době, kdy tuto reflexi píšu, je to skutečně jen pár týdnů, co do naší společnosti vstoupil nový živý organismus – host, který k nám vtrhl bez pozvání.

už navždy
budeš ve mně
v semenu prý je duše
kus tvého já i srdce

V jedné vesnici / na vesnici beze jména / se lidé bojí smrti / až zapomněli i svá jména

Rap je uměním zpřítomnělé poezie, a nejvýraznější interprety tedy zákonitě vede k bezprostřední reflexi současnosti. Taková poezie opouští bariéry literárních kaváren a vychází „ven“.