Lidé
(1999, Benešov u Prahy), básník a publicista. Vystudoval knižní kulturu. Nyní studuje judaistiku a religionistiku na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pracuje jako knihkupec a kulturní dramaturg v literární kavárně Božská Lahvice a jako externí redaktor pro internetový magazín Tiscali.cz. Spoluzaložil festival Návrší ve Stříbrné Skalici. Jeho texty vyšly v řadě sborníků (Revue Prostor, Okruh a střed, The Word Addict), ve Tvaru a na webu Nedělní chvilka poezie.
Festival Knihovna na vlnách se koná od 22. června do 22. července 2021 na atraktivních místech. Většina akcí proběhne v Avoid Café a Avoid Floating Gallery na náplavce. Těšit se můžete na chodecký večer v Hostivaři nebo na filmy v DOKU 16. Zahájení se odehraje na Mariánském náměstí.
Dnes by mě asi nenapadlo se k Baudelairovi jako k básnickému vzoru hlásit, ale je skoro jisté, že bez jeho zásadního vlivu ve správný čas bych psal jinak. – Jan Škrob
Sborník Budoucnost měl být hlasem nové levice, generace, která se rozhodla vyndat kostlivce ze skříní, popasovat se s nimi, setřást ze svých beder hříchy svých předků. Namísto toho se kniha stala symbolem všeho, co je na současné levici špatně: přestala si sama sebe vážit a za byť jen malý úspěch se ochotně vrhla do chřtánu vykořisťovatelů.
Dnes by mě asi nenapadlo se k Baudelairovi jako k básnickému vzoru hlásit, ale je skoro jisté, že bez jeho zásadního vlivu ve správný čas bych psal jinak. – Jan Škrob
V době, kdy tuto reflexi píšu, je to skutečně jen pár týdnů, co do naší společnosti vstoupil nový živý organismus – host, který k nám vtrhl bez pozvání.
Sborník Budoucnost měl být hlasem nové levice, generace, která se rozhodla vyndat kostlivce ze skříní, popasovat se s nimi, setřást ze svých beder hříchy svých předků. Namísto toho se kniha stala symbolem všeho, co je na současné levici špatně: přestala si sama sebe vážit a za byť jen malý úspěch se ochotně vrhla do chřtánu vykořisťovatelů.
V promoklých šatech přicházeli lidé úzkým vchodem na staroškolní dvůr, bez zeleni, plný expresivních graffiti a betonu. Ten den však zasmušilé místo nepůsobilo jak chcíplý pes.
V jedné vesnici / na vesnici beze jména / se lidé bojí smrti / až zapomněli i svá jména
Rap je uměním zpřítomnělé poezie, a nejvýraznější interprety tedy zákonitě vede k bezprostřední reflexi současnosti. Taková poezie opouští bariéry literárních kaváren a vychází „ven“.
