Vzal jsem ho pak mezi své studenty literatury. Moje literární dílna, to není žádná Borkovcova parta, to jsou studenti, co čtou a píšou YA, dark romance, fantastiku, trochu toho upířího porna. Milan vešel do jámy lvové. A během pár minut mu viseli na rtech. Mluvil o poezii, jak poznat dobrou a špatnou, o literatuře, zajímal se o jejich žánry a témata psaní. Mluvil o literárních cenách, o literárních časopisech, ukázal svět, který byl pro mě i mé studenty cizí, způsobem, který do konce naší hodiny setřel všechny hranice.
(1965, Ivančice) se v osmdesátých letech živil jako lepič plakátů, figurant apod. V roce 1985 emigroval, v USA studoval na community college ve Virginii a přitom pracoval na stavbách a v restauracích, krátce působil na univerzitě v Les Cayes na Haiti a v Byzantské knihovně ve Washingtonu, D. C. Po návratu (1990) nezavršené pokusy o studia práv na Masarykově univerzitě a estetiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (obhájená práce Kýč v politice, 2003). Posledních deset let žije na Vysočině a živí se jako výzkumník (migrace, menšiny), novinář, vládní úředník (romská tematika) a publicista. Jeho básně byly zařazeny do ineditního sborníku brněnské poezie osmdesátých let Uprostřed průmyslové noci (Větrné mlýny, 1996) a ročenky Nejlepší české básně 2018 (Host), na internetu vyšly v Nedělní chvilce poezie, Polí5, Ravtu a časopisecky v Tvaru.