* * *

Alice: Cítím se hrozně! Jako někdo, kdo hřešil a modlil se a proklínal.
Soothsayer: ?
Alice: Snažila jsem se vyslovit A E I O U.
Soothsayer: (smích)
Alice: Přišlo mi to, jako bych z plných plic křičela náhodné samohlásky.
Soothsayer: Jednou jsem zachránil chlapce před rozjívenými spratky, co ho šikanovali. Držel jsem ho v dlani.
Alice: (udiveně) Chceš mi říct, že ti na ruce seděl malý kluk?
Soothsayer: Kdo ví?
Alice: A E I O U.

* * *

Podomní učitel hudby Horst Ludwig: Musíte cítit hudbu až v kostech.
Siegfried: Žádná hudba nehraje.
Ludwig: Detaily, detaily!
Siegfried: Neměli bychom cvičit na klavír?
Ludwig: Nechte fantazii stoupat!
Otevře kufr a z něj se vyvalí řada nadrozměrných hudebních nástrojů.
Některé sahají až do stropu.
Ludwig: (vítězoslavně) Obří symfonie!
Siegfried: Beethoven hadr!
Ludwig: Je čas na velké finále!
Neslyšitelná hudba bobtná.
Podomní učitel hudby Horst Ludwig nafoukne papírový pytlík.
Prásk!

* * *

Prázdná místnost s houpacím křeslem v rohu u dveří.
Leonardo: Čekáme tady, až nás odvedou.
Simeon: Odvedou kdo?
Valérie: Samozřejmě ti, kteří čekají, aby nás odvedli.
Leonardo: S čekáním se prostě musíme smířit.
Valérie: Nemůžeme mu uniknout.
Do místnosti vtrhne skupina mužů.
Leonardo: Kdo jste?
Muži: My jsme ti, co čekali, až vás odvedeme.
Popadnou Leonarda, Valérii a Simeona a vytáhnou je z místnosti.
Křeslo se samovolně rozhoupe.

* * *

Bawd: Napadlo tě někdy, z čeho jsou andělé?
Hugh: Rozřízneme ho a uvidíme.
Jakmile vezmou pilu, strhne se bouře.
Bawd: (křičí přes bouři) Pojďme se schovat!
Hugh: Teď je naopak ideální čas, blesk by mohl ledacos osvětlit.
Bawd: (podívá se dovnitř rozříznutého anděla) Něco tady je!
Hugh: Co?
Bawd: Bonbón.
Hugh: (cucá bonbón) Zajímalo by mě, jak chutná Bůh.

* * *

Seleucus: Co se stalo v pondělí?
Arcite: Ukamenovali úterý.
Seleucus: A teď tam středa lomí rukama a naříká.
Arcite: Proč někdo kamenuje den v týdnu?

* * *

Tramvaj přecpaná cestujícími, většina tupě zírá do prázdna.
Postarší matróna s nepříjemným sonorním hlasem telefonuje.
Řezník v kostkovaném kalmuku vleče na řetězu bagouna.
Jakmile se tramvaj rozjede, bodne mu do krku nůž.
Vedle něj sedí malíř pokojů s obličejem posetým cákanci.
Mezi nohama má kbelík od barvy.
Přistrčí ho ke kvičícímu bagounovi
a štětkou zamíchá krev,
aby se nesrazila.
Matróna se buď už vypindala, anebo omdlela.
Její telefon spadl na zem.
Kdosi ho rozšlápl.
Na příští stanici přistoupí revizor a zrekvíruje hlavu.
Co je to za zabíjačku bez ovaru?
Tramvaj dojede na konečnou a z cestujících jsou jitrnice.

* * *

Egeon: Pojď sem!
Angus: Co chceš?
Egeon: (ukazuje na díru) Strč do ní jazyk a já ti řeknu, že potřebuju 1 libru.
Angus: Cože?
Egeon: Slyšel jsi.
Angus: (nakloní se a strčí jazyk do díry)
Egeon: Potřebuju 1 libru.
Angus: (vytáhne z peněženky libru)
Egeon: No proto.

* * *

Zrcadlící se zrcadla zrcadlící zrcadlení zrcadel.
Před nimi nervózně přešlapují tři idioti.
Jejich hřmotná idiocie se v zrcadlech množí až do naprostého zidiotštění.
Idiot 1: (zírá na svůj odraz v zrcadle) Idiot jsem já!
Idiot 2: Všichni jsme Idioti.
Idiot 1: Já jsem originál.
Idiot 3: Jsi slepý?
Idiot 1: Ale… ale já nemůžu být odrazem, jsem tady, žiju a dýchám.
Idiot 2: Stejně jako my ostatní.
Není jiná možnost než přijmout existenci hordy idiotů za svoji vlastní.
Idiot 1: Jsem Idiot 1, ale také Idiot 2 a Idiot 3.
Idiot 1, Idiot 2 a Idiot 3: Jsme idioti!

* * *

Mildred: Tak nám zabili Ferdinanda.
Agáta: Jaký by k tomu měl kdo důvod?
Nell: Pro pestrobarevné opeření.
Agáta: Ferdinand má v sobě aroma po růžích, rozhodně ho nelze zabít.
Mildred: Na koberci je jeho krev.
Nell: Inspektore, váš timing je fenomenální. Právě jsme diskutovali o nešťastném skonu zahradníka Ferdinanda.
Inspektor McGuffin: (s kartotékou otisků prstů v podpaží) Zahradník? Domníval jsem se, že Ferdinand je váš papoušek.
Agáta: Možná je na čase, abychom toto vyšetřování proměnili v čajový dýchánek.
Mildred nalije inspektorovi čaj.
Inspektor McGuffin: (usrkne) Vynikající.
Mildred: Sencha.
Agáta: Já osobně dávám přednost čínskému oolongu.
Nell: To bys snad ani nebyla ty, abys neměla něco extra, Agáto.

* * *

Hubert, pohublý muž v pršiplášti, se prochází po hřbitově a zkoumá staré náhrobky.
Vpovzdálí začne hrát trubka.
Magnetický hrobař Rosencrantz: To je trubka tety Octavie.
Teprve teď si Hubert všimne jámy a v ní stojícího hrobaře.
Hubert: Teta Octavia hraje na trubku?
Magnetický hrobař Rosencrantz: Ne, je mrtvá už léta. Zanechala po sobě ale fotku, na níž drží trumpetu.
Vytáhne z kapsy hřebík z Kristova kříže.
Položí hřebík na náhrobek.
Hřebík se začne sám od sebe pohybovat.
Kroutí se a pokouší se uniknout z hrobařova magnetického pole.
Hubert: (oněmělý úžas)
Magnetický hrobař Rosencrantz: Mrtví jsou neklidní, pojďme pryč.
Oba muži odcházejí ze hřbitova a trubka hraje nad hroby.

* * *

Gertrude Stein: Rýže je rýže je rýže.
Chuej-neng: Promiňte, říkala jste, že rýže je rýže je rýže?
Gertrude Stein: Rýže zůstane rýží.
Chuej-neng: Neliší se ale rýže tady od rýže jinde?
Gertrude Stein: Rýže tady je tady, protože je tady, a rýže jinde je jinde, protože je jinde.
Chuej-neng: Rýže je rýže je rýže, protože je to rýže?
Gertrude Stein: Je to podstata rýže.
Chuej-neng: (kroutí hlavou) Radši se vrátím ke sklízení rýže.

* * *

Sobota ráno, běžná manželská rozepře.
Eleanora vyčítá Simonidesovi, že jí neuvařil kafe k snídani.
Uvaří si kafe sama, a když ho pije, rozpustí se v něm.
Simonides se vrátí z nákupu v Albertu.
Na stole spatří hrnek s kafem.
Napije se a stane se Eleanorou.

* * *

Špindíra Nerissa se plahočí se svým šamstrem Scroopem po skládce odpadků.
Scroop vytáhne telefon a začne proklikávat sociální sítě.
Nerissa: Je to nutné právě teď?
Scroop: Musím být on-line.
Mezi rozmašírovanými melouny a hlávkami karfiolu sedí na torzu litinového sporáku Eugen.
U nohou má štos novin.
Nerissa: Scroope, podívej.
Scroop: Na co?
Nerissa: Přece na to, co nám proteklo skrz prsty.
Eugen: Včerejší noviny!
Přijdou k Eugenovi a začnou si noviny pročítat.
Scroop: Můžeme znovu prožít včerejší události, jako by se staly právě teď!

* * *

Bloudil nazdařbůh ulicemi kdesi na jihu Španělska, když mu prudký poryv větru vanoucího od moře strhl z hlavy klobouk. Rozběhl se za ním a ocitnul se v aréně, tváří v tvář býkovi.
Mezi diváky lačnými boje a krve to zašumělo.
Dav jako utržený ze řetězu šílí.
Franz Kafka: Dnes tedy je ten den. Dnes se stanu součástí tohoto nesmyslného divadla. Býku, tvoje nezkrotná síla a moje imaginace se střetnou kdo s koho.
Zvedne ze země klobouk a zamává jím býkovi před rohy.
Býk zůstane stát jako přimrazený.
Franz Kafka: Máš sice sílu, ale já jsem mistr absurdních her.
Diváci utichnou a nevěřícně zírají s hubami dokořán.

* * *

Na Hillaryho výšvihu pod vrcholem Mount Everestu začne Hillary Clintonová hystericky opakovat: Hergot, hergot, hergot, hergot, hergot, hergot, hergot, hergot, hergot, hergot, hergot, hergot, hergot, hergot, hergot, hergot, hergot, hergot, hergot, hergot, hergot, hergot, hergot, hergot, hergot, hergot, hergot, hergot, hergot, hergot, hergot, hergot, hergot, znovu a znovu, jako by se snažila překřičet bizarnost této scény, jíž se stala součástí.
Kovová šroubovice v mlýnku na maso nemilosrdně rozmělňuje na prach slona s jeho kly.
Vítr odvane prach dolů do údolí.
Pověrečné afrodiziakum se snese na modlitební mlýnky a šerpům se narodí 814 dětí.
Vzápětí se objeví poslední prvek groteskní tragédie – fotka s Mallorym zamrzlým do věčnosti.
Trofej nesmyslného dobyvatelství.

* * *

Cloten: Pomocí slabikáře můžete proměnit jakoukoli konverzaci v sardelovou pastu. Je to jako žonglovat s plamennými slovy při jízdě na jednokolce na laně napuštěném benzínem.
Exeter: Raději se budu držet starých dobrých vět.
Cloten: Dozvěděl jsem se o tom od citronu.
Hroudová: Ze Sicílie?
Cloten: Nosí fez a hraje na akordeon.
Hroudová: A co má citron společného se slabikářem?
Cloten: Slabikář je most. Spojuje světy ovoce a jazyka. Když vám život servíruje citrony, slabikář je dovede proměnit v epickou báseň o citronádě.
Hroudová: Poezie je pro amatéry.
Exeter: To mi připadá jako snažit se složit Rubikovu kostku s neviditelnými barvami.
Hroudová: V troubě se mi peče bůček!
Cloten: Ema má maso.