Lidé
(4. 10. 1959, Zlín) pochází z Luhačovic, žije v Praze. Vydal jedenáct básnických sbírek, naposled Matka měla ráda třešně (2023), za kterou obdržel cenu Nadace Český literární fond. Jeho básně byly publikovány mimo jiné v antologiích Uprostřed průmyslové noci (1996), Anthologie de la poésie tchèque contemporaine (2002), Jezdec na delfíně (2005) nebo Kdybych vstoupil do Kauflandu, byl bych v Brně (2009) a také byly vybrány do několika ročenek Nejlepší české básně.
Jan M. Heller
Už nikdy nezáleží na legálním literárním kánonu. A nechce se mi mluvit o knížkách, které mi zbyly v knihovně – o dynkánonu. (P. S. – právě znovu čtu Bruna Schulze – Skořicové krámy plus Sanatorium na věčnosti – takové knížky dokáží pěkně zamávat s mým básnickým sebevědomím – odrazují od vlastní tvorby!)
Milenci jsou jako zvěř – jako včely
nemůžou žít bez nápoje lásky (love drink) květů.
Ústy, neurvale jako rozkazy, jež obnažují zuby, se jich zmocňují.
Až opadávají okvětní plátky –
slivoní, které jsou lačné po včelách.
Milenci jsou jako zvěř – jako včely
nemůžou žít bez nápoje lásky (love drink) květů.
Ústy, neurvale jako rozkazy, jež obnažují zuby, se jich zmocňují.
Až opadávají okvětní plátky –
slivoní, které jsou lačné po včelách.
Už nikdy nezáleží na legálním literárním kánonu. A nechce se mi mluvit o knížkách, které mi zbyly v knihovně – o dynkánonu. (P. S. – právě znovu čtu Bruna Schulze – Skořicové krámy plus Sanatorium na věčnosti – takové knížky dokáží pěkně zamávat s mým básnickým sebevědomím – odrazují od vlastní tvorby!)
