Lidé
(1970), prozaička. Vydala romány prózy Sentimentální román (IFP Publishing, 2009), Mrtvý muž (Host, 2011), Celý den se nic nestane (Host, 2013), Jezero (Host, 2016), Mona (Host, 2019) a Tyhle fragmenty (Host, 2021). Publikuje povídky v řadě českých povídkových souborů, časopisech a dalších periodikách, anglicky pravidelně v žurnálu Noir Nation. Žije v Praze, živí se jako překladatelka a tlumočnice.
Za román Jezero získala výroční cenu Magnesia Litera za Knihu roku a také Cenu Evropské unie.
Svět, kde jsou dané role, které nekomplikují balasty moderního světa a ve kterém mít ženu či dítě je normální věc. Za drobný problém tohoto myšlenkového úkrytu, po němž se Michael uchýlí k vyznání lásky a projevu přání ponechat si Helžino dítě, považujeme to, že ani on, ani ostatní aktéři nejsou v běžných životních situacích.
Obohacován a okrádán zároveň – tak dlouho a tak intenzivně, že těžko si představit existenci člověka jako živočišného druhu bez přiznání role drog.
Bezmála 200 hostů ze 4 zemí, celkem 18 festivalových dní, 1 velké stěhování z Hlubiny do centra Ostravy a tisíce zážitků. To je jen několik málo čísel, které Inverze za dosavadní 4 ročníky nasbírala. Za tu dobu se také etablovala jako mezinárodní multižánrový festival, který svým návštěvníkům prezentuje to nejzajímavější ze současné literární tvorby napříč uměleckými obory a generacemi. A ani letošní ročník nebude výjimkou. Konat se bude od 29. 8. do 3. 9. 2022, a to střídavě v kulturním centru Provoz, Centru PANT a v klubech Fiducia a DOCK.
Své knihy jarního 21. pokračování Velkého knižního čtvrtku uvedou osobně spisovatelé Jean-Michel Guenassia, Bianca Bellová, Karin Lednická, Barbora Englischová, Ondřej Hübl, Dalibor Vácha, Petr Michálek, Ester a Milan Staří. Autoři David Attenborough, Michio Kaku, Naomi Woodová a Neil Gaiman budou představeni svými překladateli nebo redaktory. Streamovaným pořadem provází Petr Vizina.
Svět, kde jsou dané role, které nekomplikují balasty moderního světa a ve kterém mít ženu či dítě je normální věc. Za drobný problém tohoto myšlenkového úkrytu, po němž se Michael uchýlí k vyznání lásky a projevu přání ponechat si Helžino dítě, považujeme to, že ani on, ani ostatní aktéři nejsou v běžných životních situacích.
Jezero je pozoruhodné především svou žánrovou nevyhraněností, ústrojným spojením žánrových konvencí a strategií, které jsou s vývojem děje porušovány a zase nanovo ustavovány.
A nejděsivější je asi to, že obraz, který próza Jezero čtenáři přináší, vypadá nějak povědomě.
Obohacován a okrádán zároveň – tak dlouho a tak intenzivně, že těžko si představit existenci člověka jako živočišného druhu bez přiznání role drog.
A asi nejdojemnější byla odezva od jednoho pána, který celý život obsluhoval důlní rypadlo:
‚Ženský nečtu, ale tohle mě dostalo. Vony se ty baby dokáží naučit všechno, až na to, pískat fotbal…‘
Když byly makronky hotové, všechny je snědly. Matka je hltala jako vyhladovělá krajta a Mona s ní srdnatě držela krok.
