Lidé
(1995, Mělník) zkráceně Sigma, je autor působící převážně na pražské poetické scéně. Coby básník debutoval na pražském Cross Slamu. Od té doby pravidelně vystupuje na různorodých čteních a festivalech. V roce 2019 začal spolumoderovat večery autorské tvorby „Poezie, vole!“ (do r. 2022) a stal se finalistou MČR ve Slam poetry. Jeho texty vyšly v časopisech Tvar, Foezie, Dotyky (SK), Romboid (SK), v Lidových novinách, Reflexu, na portálech Nedělní chvilka poezie, Divoké víno, Manifest úzkosti ad. Byl publikován ve sbornících Co číhá v temnotách (Golden Dog, 2020), O čem sní noční můry (Golden Dog, 2024), Poločas rozpadu (Unijazz, 2020), Zpěvy ulice (2023). Jeho povídka O čem sní imagináti vyšla v první české antologii zaměřené na bizarro fiction Bizarropolis (Carcosa, 2022). Vyšly mu dvě samostatné básnické sbírky Tak akorát čas jít domů (Nakladatelství Petr Štengl, 2023) a Lidi, nebuďte kreténi (Bor, 2023). Na podzim 2024 mu vyšla první samostatná próza Inge si pomyslela, že je to vlastně smutné (Dobrý důvod).
Honza Walda Valík
Můj otčím byl debil k pohledání, nicméně s gustem vyprávěl příhody na pokračování, jejichž hrdinou byl Venca Hlína z Motyčína. Dnes už se nedozvím, jestli to byl jeho copyright, případně jen předával dál, co sám kdysi dávno vyslechl. Zmiňuju to proto, že i v debilovi může kvasit poezie.
Spisovatel Patrik Linhart, vždy jako z prvorepublikové
škatulky, koketník a humorista, měl neodolatelnou
balící techniku. Objednal griotku, sobě i dámě,
a sladkými polibky se k té které přilepil.
Abych pravdu řekl, v podstatě nijak, nanejvýš druhotně, zprostředkovaně… (Arnošt Goldflam)
Nemyslím si, že je nutné, aby každá básnická sbírka byla událostí nebo aby pokaždé přinesla úplně nový typ poetiky. Básnická sbírka může bez problému sloužit k ukojení každodenní čtenářské potřeby, a v tomto ohledu je možné se s knihou Tak akorát čas jít domů spokojit. Na druhé straně je přece jenom dobré zcela neupouštět od nároku, aby nám také řekla „něco nového“
Obohacován a okrádán zároveň – tak dlouho a tak intenzivně, že těžko si představit existenci člověka jako živočišného druhu bez přiznání role drog.
Čítárna Unijazz a Žižkovská noc křtí svou společnou antologii Poločas rozpadu. Křest doprovodí řada autorských čtení.
Můj otčím byl debil k pohledání, nicméně s gustem vyprávěl příhody na pokračování, jejichž hrdinou byl Venca Hlína z Motyčína. Dnes už se nedozvím, jestli to byl jeho copyright, případně jen předával dál, co sám kdysi dávno vyslechl. Zmiňuju to proto, že i v debilovi může kvasit poezie.
Abych pravdu řekl, v podstatě nijak, nanejvýš druhotně, zprostředkovaně… (Arnošt Goldflam)
Obohacován a okrádán zároveň – tak dlouho a tak intenzivně, že těžko si představit existenci člověka jako živočišného druhu bez přiznání role drog.
Spisovatel Patrik Linhart, vždy jako z prvorepublikové
škatulky, koketník a humorista, měl neodolatelnou
balící techniku. Objednal griotku, sobě i dámě,
a sladkými polibky se k té které přilepil.
Nemyslím si, že je nutné, aby každá básnická sbírka byla událostí nebo aby pokaždé přinesla úplně nový typ poetiky. Básnická sbírka může bez problému sloužit k ukojení každodenní čtenářské potřeby, a v tomto ohledu je možné se s knihou Tak akorát čas jít domů spokojit. Na druhé straně je přece jenom dobré zcela neupouštět od nároku, aby nám také řekla „něco nového“