Lidé
(1986) se narodila roku 1986 v Českých Budějovicích, kterým zůstala věrná. Vystudovala zahradní a krajinářskou architekturu. Při studiu se tak trochu zbláznila, což se jí dodnes nepodařilo uzavřít. Píše od dětství. Publikuje většinou časopisecky (Tvar, Host). Vydala jedinou knihu, sbírku Dnes a denně (Aleš Prstek, 2019). V poslední době jí díky Patriku Valouchovi vyšlo několik básní přeložených do němčiny (časopis Mosaik).
trsy bříz jako kytice zastrkané do hřbitovních váz
na historické kosti zmrzlé místy zasněžené pole
tolik podjezdů nadjezdů a přejezdů zdolává vlak
lámu se jako květ s příliš těžkou hlavou
lámu se dozadu a zbytkové teplo kolem vytváří malý
rybníček roztáté vody
Platón tím „šílením“ nejspíš myslel něco trochu jiného než to, čemu dnešním jazykem říkáme psychiatrická diagnóza. Duševní nemoc by nebyla nemocí, kdyby s sebou nenesla velké strádání, neodčerpávala životní síly, nevystavovala člověka různým omezením a neztěžovala mu podmínky – včetně podmínek k tvorbě. (Jaromír Typlt)
raději budeme šťastní než já matkou
raději zase něčím šermuj ať vím že jsi tu se mnou
v kouři z cigaret a mlhy mé tělo hledá to tvoje
jediné místo kam patřím
je dobojováno
prýští ze mne šťávy že bych zachránila Mrtvé moře
jenže nezachrání
jen tvrdne v kalhotkách
a lepí paty k botám
ještě před chvílí jsme byli rajské ovoce
teď jsem jen odkrojek se zplihlými vlasy
jsem vyprahlá jako naše sliznice
když se jeden druhému snažíme nevidět pravdu
visíme v koruně stromu hlavou dolů
a moc si pochvalujeme
trsy bříz jako kytice zastrkané do hřbitovních váz
na historické kosti zmrzlé místy zasněžené pole
tolik podjezdů nadjezdů a přejezdů zdolává vlak
lámu se jako květ s příliš těžkou hlavou
lámu se dozadu a zbytkové teplo kolem vytváří malý
rybníček roztáté vody
raději budeme šťastní než já matkou
raději zase něčím šermuj ať vím že jsi tu se mnou
v kouři z cigaret a mlhy mé tělo hledá to tvoje
jediné místo kam patřím
je dobojováno
prýští ze mne šťávy že bych zachránila Mrtvé moře
jenže nezachrání
jen tvrdne v kalhotkách
a lepí paty k botám
ještě před chvílí jsme byli rajské ovoce
teď jsem jen odkrojek se zplihlými vlasy
jsem vyprahlá jako naše sliznice
když se jeden druhému snažíme nevidět pravdu
visíme v koruně stromu hlavou dolů
a moc si pochvalujeme
Platón tím „šílením“ nejspíš myslel něco trochu jiného než to, čemu dnešním jazykem říkáme psychiatrická diagnóza. Duševní nemoc by nebyla nemocí, kdyby s sebou nenesla velké strádání, neodčerpávala životní síly, nevystavovala člověka různým omezením a neztěžovala mu podmínky – včetně podmínek k tvorbě. (Jaromír Typlt)
