Kateřina Bartlová

noc je zřídlo mlaskavých zvuků mezi mýma nohama

jsem vyprahlá jako naše sliznice
když se jeden druhému snažíme nevidět pravdu
visíme v koruně stromu hlavou dolů
a moc si pochvalujeme

Beletrie – Poezie
Z čísla 12/2022
Chviličku.
Načítá se.

Souvisí

  • Processed with MOLDIV

    V poloprázdné hospodě chytlas mě za ptáka,
    z rámu obrazu vykvetla květina,
    na stolku lampička a její svit pro hloupé.
    Byli jsme v nízké čtvrti s vysokým nebem,
    v tom nejluxusnějším pro vykořeněné a chudé.

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 11/2022
  • K čemu poezie, má nějaký
    smysl psát ji, když ji nikdo
    nečte. Ani nejbližší doma
    se tě nezeptají, co vlastně děláš,
    proč přemýšlíš nad dvěma řádky
    celý den, zdá se jim to
    pošetilé. Modli se a pracuj?

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 10/2022
  • 05_poezie

    Naše lodě tíží
    titěrné kuličky pepře,
    dělostřelecké koule,
    co se za bouřek samy
    vydávají na cestu podpalubím,
    hedvábí na ženské šaty
    už teď nasáklé představami mužů,
    láhve brandy
    svítící budoucím horkem.

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 10/2022