Před pěti sty lety, 8. září 1522, dokončila jediná zbývající loď Magalhãesovy výpravy první cestu kolem světa.

* * *

Tahle skloubenost se nazývá lodí.
Zapřená pata stožáru,
tichá služba vzpěry v podpalubí.
Na konci lana
hmota nerozvázaného uzlu
jak zbylé písmeno
v abecedě neznámého úsilí.
Hrubý steh vyšisované plachty
se skvrnami,
mapy ostrovů,
na nichž je všechno jinak
a jež se nikdy nenašly.
Žebro z boku.
Od sedmé kapitoly Písma
pocházíme všichni z lodě.
A dnešní ráno je zářivé tak,
že by se život měl ještě stihnout.

* * *

Když jsme vystoupili na břeh,
zjistili jsme,
že mají kříž.
Neumí ho používat.
Krále přinesli
na lehátku z peří
a on prohlásil, že nezná nic
než mír.
Kapitán zavelel k ústupu.
Stačil jsem si všimnout,
že pěstují kozy, skvrnité vepře,
velké nádoby skrývají kruté palmové víno.
Ženy chodí nahé jako všichni,
prsy si malují rudě
a z posuňků jsem vyrozuměl,
že kdybychom zůstali,
jejich démony
bychom brzy zahanbili.

* * *

Vysvětlovali nám, že umíráme příliš rovní.
Trochu se stočit,
aby se člověk vešel do brány nali-pui.
To je zhruba všechno,
co nám chybí,
ale je to hodně.

* * *

Vítr přes celý den.
Loď se povážlivě naklonila.
Sešel jsem s lampou do skladu věcí
určených k obchodování.
Sukno.
Červené čepice,
pro které v nových světech
tak snadno ztrácejí hlavu.
Korále, karty.
Bedny se zrcátky se překotily.
Spatřil jsem svou tvář,
spatřil jsem svou tvář,
spatřil jsem svou tvář tolikrát,
až jsem couvnul.
Navečer se objevila pevnina.

* * *

Krále tohoto ostrova nesmí spatřit
nikdo.
Zdvihají nosítka s budkou,
dokonale utěsněnou sassafrasovým listím.
Jsou těžká,
král je podle všeho veliký
nebo tlustý.
Nosí ho mezi davem.
Muži i ženy chodí nazí,
život je velmi klidný.
Tapíří maso se vaří celý den.
Tlučou do plechů
připomínajících srdce,
aniž by byli ochotni říci
proč.

* * *

Dobré vědět:
Za nůž je ovce.
Za zvonek zázvor,
za drátek miska hřebíčku.
Za červenou čepici býk
s jasnovidnýma očima.
Za udici je košík batátů,
který navečer přinesou
dvě ženy.
Ráno si ho berou zpátky.
Za šňůrku je pět i šest slepic,
za nůžky sedm.
Za hřeben ryba.
Za arch papíru je tanec.
Za výstřel na hvězdy
je noc.

* * *

Tento ostrov vypadal neobydleně,
ale druhého dne se objevili.
Všichni se zdobí
strašlivými ranami.
Mají lesklá těla a není možné je spočítat,
protože neustále mění svá místa.
Přicházeli na dostřel našich kuší
a křičeli girin!
Bylo to nesnesitelné.
Když si první z nich vytáhnul šipku z hrudi,
užasle si ji prohlížel.
Dosud se domnívali,
že jsou jediní na světě.

* * *

Při výměně zajatců se ukázalo,
že někteří nechtějí být vráceni.
Protože k tomuto jevu
došlo v obou táborech,
bylo zapotřebí sjednat další výměnu.
Než k ní došlo,
zaútočili
na člun s připravenými dary.
Když se to jejich král dozvěděl,
poslal nám na omluvu
svoje tři muže.
Účastnili se večeře, bohoslužby,
kradli a zkoušeli
zpívat s námi.

* * *

Tento ostrov patří k nejmenším.
Chodí nazí
a každé ráno čekají znamení.
Mango, kohouti.
Občas se vytrácejí za vesnici
s dlouhými holemi.
Naše lodě zůstaly o den déle,
protože muži psali dopisy.
Když se někdo dožije padesáti let,
zabijí ho,
aby se netrápil.

* * *

Tady před námi nikdo nebyl.
Teprve tady jsme
první.
Je to trochu jako nadepsat Bibli.
Hadr na zábradlí
se ani nehnul.
Naše lodě jsou z těch,
co se neotáčejí.
Sem
nás dovedla síla ducha
a falešné mapy.

* * *

Dny nezačínaly a nekončily,
beztvaré se hroutily jeden do druhého.
Šetřili jsme vodou, pohyby a slovy.
Nejvíc vysilovaly hádky o směr plavby.
Naše lodě tíží
titěrné kuličky pepře,
dělostřelecké koule,
co se za bouřek samy
vydávají na cestu podpalubím,
hedvábí na ženské šaty
už teď nasáklé představami mužů,
láhve brandy
svítící budoucím horkem.
Z roztrženého pytle s dopisy
se sype bílé ticho.
Odpoledne jsme vystoupili
na podivném ostrově.
Všechno se nás týkalo.
Nevěděli jsme si rady a nepotřebovali ji.
Nic nás neposlouchalo,
nebylo propojeno smyslem
a procházelo kolem.
Poprvé jsem měl pocit,
že svět nelze objevit.

* * *

Hlídky mžourají zarudlýma očima,
uvyklýma na to, že po většinu času nevidí nic.
Předpovědi se nemýlily.
Jak se blížíme,
narůstá naše vzdálenost.
Bezohledné zrcadlo moře.
Muži dole
čerpají vodu z lodi.
Dokážu si představit svůj život,
říká kdosi zoufale.
Už brzy,
nejspíš ve středu
opíšeme největší možný kruh.