Processed with MOLDIV
Marek Jan Vilímek

Omylem otevřel jsem dveře a vonělo to dívkou

V poloprázdné hospodě chytlas mě za ptáka,
z rámu obrazu vykvetla květina,
na stolku lampička a její svit pro hloupé.
Byli jsme v nízké čtvrti s vysokým nebem,
v tom nejluxusnějším pro vykořeněné a chudé.

Beletrie – Poezie
Z čísla 11/2022

* * *

Jmenuji se Paplušnikov,
věnuji se filosofii v Ratiškovicích
a v místním kravíně rád proháním selky.
Můj rod zde má dlouhou tradici
a já jsem jeho věrným synem.
Proto mimo jiné i z těchto důvodů
odmítám jezdit s vozíkem v nákupáku
nejbližšího okresního městečka.
Úplně cítím, jak jitřní vzduch
podporuje moji ontologickou práci,
a já mohu mít tu nezanedbatelnou výsadu,
že se nemusím jako většina místních degenů
každý večer v hospodě Za Horizontem
kolektivně dobíjet vyškovským pivem.
Možná vám to připadá nicotné,
ale já se dovedu spokojit s málem.
Na těchto píscích vystavěl jsem svůj hrad.
Nebo má snad někdo z vás lepší nápad?

A Paplušnikov pro nás dostává vizi:
až budeš žíznit a nebude do čeho
na zbývající cestu nabrat si vody,
v dobrém vzpomeneš na tyto nenápadné časy,
kdy se všude v křovinách povalovaly petky,
kdy se volně v lese jako štěstíčko či drahokam
zmuchlaná plechovka mohla ještě zalesknout.
Bude jen horkost, žízeň, bezpředmětnost a nahota
a ty do nicoty jako do lodi sladkou vodu nenaložíš.

 

* * *

Do parků raději nenainstalovali lavičky.
Svět je jako štěkání psa zavřeného ve vnitrobloku.
Básně jsou teď překrvené a je z nich cítit papírem.
V krámku kupujeme australské masové kapsy.
(Že jíme malé klokánky, tě samozřejmě napadne.)
Poté se s porcemi tohoto šťavnatého masa
procházíme podél řeky a všímáme si hladiny plné odrazů.

 

* * *

Jako děti, které kolem vlastní osy
vyběhávají malý kruh,
aby se jim zatočila šiška
a ony pocítily to zvláštní opojení,
které pak bude kořenem dalších fixací,
nebo jako přičinlivá kočka,
která každé ráno na práh domu
pokládá drobnou minci svých úlovků,
tak i duben své jarní poklady přináší.
Ale my jsme teď plní jiných útrap, přání a snů,
my teď obděláváme předpolí zcela jiných radostí,
zatímco naše jeřáby další patro k nebi zvedají.

 

* * *

Bezmála casus socialis vyhlížel uvědoměle
a po dlouhé noci požádal tě o velkou sklenici vody,
kterou vyprazdňoval tak hltavě,
až sis něco o cukrovce a kocovině pomyslel.
A zatímco mu voda skapávala na hruď,
Ali a Amiri se setkávali v letním lese,
v němž se v drobných prškách deště
vzhůru k nebi táhly útlé oddenky.

 

* * *

Omylem otevřel jsem dveře a vonělo to dívkou,
která tu s plným košíčkem svého života
ještě před malou chvílí jistě musela být.
V tomto vlaku se setkávají dospělí s dětmi,
živí se zemřelými, ti, kteří už nejsou,
s teprve budoucími, příští s nepřišlými atd.
Celý ten děj se mlčky posouvá po železe
a slunce – další z němých svědků –
je na nebesích schouleno jako pes či parazit.

 

* * *

Ve smyslové přírodě je zase
radost neerotického původu,
slunečníky na terase tak způsobně
hlavy k sobě naklánějí,
a není v tom ani stopy po alkoholu,
jen úlevné vydechnutí přes
kontinenty a údolí.

 

* * *

Pod lůžkem vykvétá přerušovaná
studánka špatných slov a je velmi krásná.
Domov si nás jako prostitutka klade do úst
a my mizíme v mlze jako sluncem prozařovaný kouř.
Jsme ale zase s jiskrou elementů,
s divokým kouzlem původní spotřeby
i lampou na stolku noci.

 

* * *

Díky, že jsi vzkřikl: brzdi! Rychle jsem v autě
šlápl na brzdu a vyplatilo se to.
Do městečka přijela slavná zpěvačka,
mnozí ji neznali, ale těmi, kteří ji slyšeli, vibrovala
i s geniálním doprovodem svých neznámých hudebníků.
Jednalo se jen o malou chvíli hudební produkce
u otevřeného okna. Na chodbě šelestil zvuk
probírané skříně, kroky a přibouchnutí
zavírajících se dveří. Bratr měl sen, že po něm jde démon
a má legální nárok na něco neznámého v něm.
Ozval se tklivý saxofon, zvuk věžních hodin, Otčenáš.
A touha obléci si hábit, a touha jej svléknout –
jdeš do podniku s výstelkami měkce přívětivých pohledů.

 

* * *

V poloprázdné hospodě chytlas mě za ptáka,
z rámu obrazu vykvetla květina,
na stolku lampička a její svit pro hloupé.
Byli jsme v nízké čtvrti s vysokým nebem,
v tom nejluxusnějším pro vykořeněné a chudé.

 

* * *

Styděla ses, když v myslivecké chatě
na naši pelest shlíželo vycpané káně?
Protože se vznešeným jde i to nízké,
proudí do tohoto časopisu úplně vše.
A s tím, co nepojmenuju, a s tím,
co nikdy nevyslovím, také toto nic.

Chviličku.
Načítá se.
  • Marek Jan Vilímek

    (1979, Zlín) byl zaměstnáván jako ošetřovatel a pomocný dělník. Absolvoval studium filosofie a teologie na Univerzitě Karlově. Je členem řádu menších bratří, františkánů (OFM). Momentálně působí v Plzni. Vydal sbírky Kardiopalmus (Archa, 2005), Povinnost snu (Kniha Zlín, ...
    Profil

Souvisí

  • Anketa s Jiřím Charvátem, Michalem Vieweghem, Davidem Zábranským, Arnoštem Goldflamem, Martinem Reinerem, Jiřím Kratochvilem, Mášou Pivovarovou, Josefem Daňkem, Markem Janem Vilímkem, Filipem Tylšem, Petrem Stančíkem, Robertem Kanóczem, Václavem Kahudou, Radimem Kopáčem, Janem Němcem, Romanem Krištofem, Janem Šavrdou, Lukášem Marvanem, Michalem Šandou, Adélou Elbel, Jiřím Trávníčkem, Vítem Slívou, Milanem Uhdem, Igorem Malijevským, Jakubem Šofarem, Štěpánem Kučerou, Danielou Drtinovou, Annou Beatou Háblovou, Marianem Pallou, Petrem Hruškou, Františkem Dryjem, Zbyňkem Fišerem, Ondřejem Hanusem, Michaelem Rozsypalem, Jakubem Řehákem, Wandou Heinrichovou, Jakubem Železným, Vandou Senko, Viki Shockem, Markétou Novou, Milenou Slavickou (M. S.), Lucií Vopálenskou, Terezou Semotamovou, Martinem Stöhrem, Jitkou N. Srbovou, Václavem Bidlem, Lydií Frankou Bartošovou, Viktorií Rybákovou, Kamilou Ženatou, Ladislavem Heryánem, Zbyňkem Vlasákem, Vítem Kremličkou, Vojtěchem Černým, Lucií Lomovou, Pavlou Horákovou, Kristýnou Jirátovou, Miroslavem Fišmeisterem, Pavlem Turkem, Lukášem Pavláskem, Kamilou Němečkovou, Petrou Hůlovou, Jakubem Hlaváčkem, Jiřím Jakubů a Patrikem Linhartem

    Dá rozum, že nejraději mám knihy vlastní. Která kniha vás letos nejvíc zasáhla a proč?

    Ptá se Milan Ohnisko

    Až na tři knihy – Ztroskotanec na břehu atlantském Ivana Wernische, Almara téhož a Nevědění Milana Kudery, které zazněly dvakrát – se tituly neopakují. A pestré jsou i žánry, a dokonce jazyky…

    Rozhovory – Anketa
    Z čísla 21/2021