x
Svět ustrnul v pohybu, nic nechtělo vyřknout
svůj poslední soud, ustavit se do definitivního tvaru…
V nedefinovatelných intervalech a jejich zpomaleních
pod klenbou domova dalo se mezi tím procházet
– myslel jsem na tebe v tom zvláštním spatiu.
x
Za omšelou schránkou domova sytí se
souvislostmi prošoupané vrstvy svým obsahem,
den, který tě pojídá, ti v nekonečnu
drobných úkonů dodává i síly.
x
Pocit neobyvatelnosti je jen výpiskem z knihy o krizi
a s existenciální tíhou je tomu jako s lechtivostí,
doteky neočekávaností sice pronikají k duši,
ale vědomí „Jak obrovský musí být na horizontu ten strom“
přichází v novém domově k sobě až později,
pak zhasnout lampiony, svléknout povlečení
a rozloučit se se zdejším křížem.
x
Bez proudu přibližně sedm miliard domácností,
přirozené rozvolnění vazeb, dlouhý tažný proud.
Zatímco blížíme se z cest, vězení a nemocnic,
domov je místem, které přestává existovat…
Na základě sebeslabšího pouta opakovaně se vrací
k modlitbám za všechny ty rodiny a osamělé,
jimž pomáhali na domech se zastřešením,
kterým přiváděli vodu a optické kabely.
Foto (c) Lukáš Houdek: Slavkovský les.
-
Marek Jan Vilímek
(1979, Zlín) byl zaměstnáván jako ošetřovatel a pomocný dělník. Absolvoval studium filosofie a teologie na Univerzitě Karlově. Je členem řádu menších bratří, františkánů (OFM). Momentálně působí v Plzni. Vydal sbírky Kardiopalmus (Archa, 2005), Povinnost snu (Kniha Zlín, ...Profil
Souvisí
-
Na obloze je vidět jasný kůň.
A to není dobré.
A hejna ptáků,
která teď vylétají,
to nezvládnou,
protože jsou křehká. -
Smažené velrybí prsty,
kojící z prsu nevědomosti,
nastává zvrat nezvratné zvracení do moře,
řekni, byls připraven? -
… tady je člověk člověku vlkem.
Tady je vlk vlku člověkem.
Tady je člověk vlku vlkodlakem.
Vlkodlaku – já mu neucpu vlčí jámu ani zvlčilým ocasem…