* * *

Šumy v hlavě ruší signály srdce, schválně.
Křičíš od hlavy,
zvonkohra v uchu mi zvoní do kroku, kdekoliv se hnu, slyším ji i ve snu.
Zhasni,
začínám se potit z hořící hlavy,
šumy v hlavě o stejných hertzech jako tlukot srdce,

myšlení nahlas vazbí slova,
slova, co nejdou vyjádřit, jen se dřou a stávají drtí, co se sype po schodech,

valí se kameny z hlavy dolů do žaludku,
stráveny putují po nohy,
kamínek v botě přestává tlačit.

* * *

A tak začínáš znova,
znova od znova od začátků novotvarů, od tvoření slov,
pryč s předponou, začínáš od kořene.
Semenící v hlavě dalo slovo, slovo kořen novotvarům vysemenil.

Kůže života, v koření žití v kůžích šelem, sešití v kabátech,
žití pozpátku,
rozpárán věčností znovuzrození,
bytí podšálkem lepícím se na hrníček,
cituješ svědomí a hoříš,
zapálen pozdě,
s větrem o závod s časem,
nastal jsi pozdě,
po úředních hodinách, nastal jsi pozdě.

Na začátku byla tma, na začátku s uhlíkem
a jeho první stopou směrem k tobě
a pak o dvě stopy zpátky,
zpátky, dlouho za východ slunce,
prožívat pořád dokola.

* * *

Psi opuštěných srdcí za hranicí údolí stesku,

slyším vaši vůni,
nepřestávejte hrát,
hrajte hlasitěji v samizdatu slova, hudební scény Velkomoravské říše,
slepé šlápoty vidících, měj se,
odcházím v šeru za svítáním budoucnosti, usmívám se trošku,

končící slova s koncovkou na A znamenají věcnost života,
aha, říkáš potichu v polospánku snění, spícího deště,
oblohy skutku slova vázaných v pevných vazbách přítomnosti,
chodící psi,
štěkající hlavy ví to, co ty,
nejsi to ty, ale oni ti vidí do tváře, řevem se připomenou, abys dýchal,
protože už začínáš chladnout, nechlaď se a dýchej,
chamtíš po hmatu tak tady,
chovej se,
hlučící se shlukující mraky davu v oblohách hudby,
byly jste vydány z pusy napospas
v dobrém i ve zlém, v modré smrti jednoho ze sta.

* * *

Smažené velrybí prsty,
kojící z prsu nevědomosti,
nastává zvrat nezvratné zvracení do moře,
řekni, byls připraven?
Noemova archa je plná,
sakrální stavba bez povolení, zvrátí se,
zvratná slovesa z minulosti, líbali se.
Kdosi s vhledy v minulosti schováván pod rouškou noci.
Králičí uši slyší víc, než by sis myslel,
myšlení je špatně, přestaňme myslet,
myšlení hlodavců je sázka na jistotu,
umíráš na doplněk stravy,
špatně strávená vzpomínka je horší než 10 doktorů hlavy,
všichni naráz sborově, hrobařský sborník sprostonárodních písní,
zpívej dokola,
dokola, ať se směju,
narážím do hlav,
hlazení proti srsti se rovná dupající králičí nohy.