1.

Proč by měl mořský proud vznikat a zanikat?
Ohromné masy vod v pohybu
Účel jenž nepřísluší znát
Hniloba říznutá člověčím výtvorem
Polévka míchaná vesmírem
Rodiště neznámých
Pěna starých časů
Povinnost volá
Máš na tom všem podíl
jsi-li člověk

2.
V žilách proudí infekční materiál
Trubice je základní stavební prvek
Vzplanutí je nutností
má-li shořet les
Plán všemohoucího s tímto kvasícím bahnem
je oheň a voda v každé molekule
I slepé patrony neomylně zasahují zřítelnici terče
Mateřské mléko také obsahuje nitroglycerin
Přeskupování světadílů
se neobejde
bez nebeských zástupů mrtvol

3.
Neumenšuj svůj význam
Jsi člověk ne nějaký prvok
Dle mínění jedněch máš duši
Co to je?
Neříkej si
žes jen galerie roztodivných atomů
depozitář bakterií
které za tebe sní tvůj ukrutný život
a něco velkého tě zašlápne jako rybenku
Proto se snaž nějak si to vyložit

4.
Moc o tom nepřemýšlej
Voda teče
Vítr vane
Myšlenky přicházejí a odcházejí
Jsi vítěz nad nimi
Tvé bytí je jeden tichý argument proti slovům
Je vlhké
páchne mořem
a vyžaduje pokračování
Obelstíš ho a ukradneš mu návnadu
Vyhneš se háčku
Past sklapne o zlomek vteřiny pozdě
Jsi vítěz

5.
Nejdéle zůstanou kameny
z lidí kosti
Kam se poděje horečka
vlasy
a to neviditelné?
Co nejde nahmatat není?
(Smích)
Složitá trubičková stavebnice trpí nejrůznějšími bludy
které se rozsvěcují
a zhasínají
To bliká pravda –
bludička v bažinách

6.
Našel na lesní pěšině zlatou minci
Vzal ji a vší silou hodil za hlavu
Kde mince dopadla
vyrostl v tom okamžení zámek
Ve dveřích trčel klíč a nad ním stál nápis
Jsem tvůj
On se však neohlédl a pokračoval v cestě k vesnici
kde ho dobří lidé uložili na noc do garáže
a přinesli mu skromnou večeři

V dálce štěká pes
V dálce štěká pes
kokrhá kohout
a hoří les
Žena je vždy blízko
Tak blízko
že na ni nedosáhneš

Ženu máte vždy s sebou
tak nezoufejte
že ji nikde nevidíte
Blízký východ
také není na dosah
a přesto vám hoří
přímo pod přirozením
Jako ona

Pes štkal
a žena měla úplněk
Proto jsi celý zářil
potem a tmou tmoucí

Miluješ ji
protože je sršeň
jenž odlétá a zanechává za sebou
plamen svíce
v tvém nitru
jenž prosvítá očima
a stromy

Je tvá
tak jako je tvůj
oceán a oheň

Miluješ ji
neboť musíš
v tom tkví tvá svoboda
Jsi jako polovina kamene
která se chce rozčtvrtit
Její láska tě drtí
umíráš rád a s chutí
ženy na jazyku

Vlna
Přátelit se s vlnou
je jako přátelit se s vlnou
Ale milovat vlnu
je jako milovat se s hlubinou
na mělčině

Vlna říká
rozbiju si hlavu o skálu
naříká
vlna
rozbiju se o skálu

Vlně se stýská
víš
chce z tý skály stoupat
výš

Objímat chce pěnu

Když vlnu omrzíš
rovnou hladinu najdeš

I doma můžeš
I doma můžeš zažít
pocit bezdomoví
Dýchat studenou mlhu
na rozlehlé pasece
Tušit kdovíco ve tmě za stromy
Rozhlížet se a nevědět
jako když jsi poprvé otevřel oči
na této planetě

Sen mě provází dnem
Sen mě provází dnem
zatímco snídám piju kafe
a nevím:
Sen o čem?

Jeho stín ve mně
pluje jak hedvábný papír
něžně na vlnách příboje

Sleduje mě cizí bytost
Jsem to já a nevím, kdo to je