Alice hulí chesterfieldky v jídelním voze. „Tady jsme v Maďarsku,“ praví maďarský průvodčí. „Tady se nehulí!“ Všichni típají cigarety, i partička Amíků. Přichází rumunský průvodčí a mrká na nás: „V Rumunsku se hulí. Vydržte pětadvacet minut do hranice a pak si zapalte.“ Rozdává všem již předem popelníky: plastové kelímky s vodou…

První zážitky z Rumunska: za oknem vlaku se kmitají podzimem nádherně zbarvené listnaté lesy. Míjíme hřbitovy, pravoslavné kostely celé ze dřeva, skládky odpadu, skály, stáda ovcí, tu a tam osel, osamělí pasáčci si podpírají pastýřskou holí bradu. V umyvadle na záchodech za dunění kol máme zvláštní vidění – je tam akvarijní rybka s řasnatými ploutvemi vedle mokrého vajglu. Zděšeni si o tom vyprávíme. V poledne pak příjíždíme na bukurešťské nádraží, kde nás vyzvedává básnířka Anca Mizumschiová a doprovází nás do Českého centra, jež bude naším přespávadlem do druhého dne. Čtení probíhá ve státní svátek v knihkupectví Carturesti Verona spolu s rumunskou básnířkou Ankou Mizumschiovou. Publikum zde jistě z poloviny sestává ze studentů bohemistiky a jejich profesorů, kteří s námi po skončení večera rozpoutají vášnivou debatu. Druhý den pokračujeme do historického Brašova na Evropské bienále poezie. Dvoudenní maratón poezie! Čeští autoři nevynechávají jediné čtení, zvědavi na neznámé jim básníky a poetiky. První den bienále nejvíce zaujmou slovenský básník Milan Richter a dvojice bulharských básníků Yassen Atanassov a Kamelia Spassova. I když mají všichni autoři některé své básně přeloženy i do angličtiny a rumunštiny, přesto jsou okamžiky, kdy ne zcela dobře rozumíme. Ale zrovna u bulharské poezie to příliš nevadí, samotná dikce přednášejích, naléhavost a odhodlanost, jakási hrdost, kontakt s publikem a ostatně i řeč těla prozrazují mnohé. Druhý den přichází řada na nás. Čteme ve společnosti rumunských básníků, z nichž dva jsou původně z místních jazykových menšin – německé a maďarské. K tomu nejlepšímu, co je možné přes promítaný anglický překlad posoudit, patří autoři: Claudiu Komartin, Johann Lippert, Robert Elekes a Nicolae Coande. Čeští autoři jsou rumunským publikem v přiměřené míře obdivováni, což jejich egům dělá dobře. Něco popijí a na druhý den odjíždějí vlakem do Sibyně. Noroc! (To znamená rumunsky „na zdraví!“) Zde se čte v knihkupectví Humanitas pro skrovné publikum sestávající z několika místních básníků. Moderátorem večera je uznávaný básník a překladatel (v poslední době např. Ezry Pounda) Radu Vancu. Opět nás velice vstřícně přijímají a následný přátelský hovor v restauračním zařízení je více než poučný.Večera se účastní též básnířka Sinziana Siposová (vyšla v překladu v Literárně-kulturním časopisu H_aluze), která nás následující den provádí po mírně mrazivé, leč sluncem prozářené Sibyni. Sinziana vypráví o svém působení na cikánské škole, kde děti hned ze školy musely jít vydělávat, a o filmu o Romech prodávajících košťata – neprodaná na konci dne spálí, neboť schovávat je do druhého dne přináší smůlu. Je to nezapomenutelný výlet. Nechce se z něj domů. Rumuni žijí poezií a chovají ji ve veliké vážnosti.