Je-li alespoň kousek místa ve vašem srdci vyhrazen krásné literatuře, stěží vám při návštěvě Dublinu nevytane v mysli krom-obyčejná pouť Leopolda Blooma, jež se tak hluboko vepsala do dějin světové literatury dvacátého století. Ať už je cíl vaší cesty do města na zeleném ostrově jakýkoliv, nevyhnutelně se střetnete s více či méně vkusnými joyceovskými memorabilii: narazíte na Joyceovo Centrum, Joyceův dům i značně nepodařený Joyceův pomník na městském korzu. Cestovní kanceláře se vás budou snažit zlákat ke komentované procházce po joyceovském okruhu, a pokud si připlatíte, zavezou vás autobusem k Joyceově věži v nedalekém Sandycove. Jestliže však chcete uniknout z tohoto komerčního lunaparku dříve, než vám laciné slamáky, vycházkové hole a kulaté brýle nadobro znechutí každou autorovu pečlivě vystavěnou větu, uděláte nejlépe, zastavíte-li se ze všeho nejdříve na Lincoln Place 1 a vstoupíte krémově bílými dveřmi do Swenyho lékárny.

Právě do ní totiž vstupuje také Leopold Bloom v páté kapitole druhé části Joyceova chef d’ouevre, nazvané „Pojídači lotosu“, aby objednal léčivou vodičku pro svou ženu. Na odchodu si u pultu ještě nechá přibalit kousek citronového mýdla, jehož aroma prostupuje celým krámkem. Ono pověstné mýdlo stojí zabalené v úhledných hranolech a pečlivě vyskládané na prodejním pultu dodnes a jeho svěží vůně omámí i vás, jakmile překročíte práh. Když se rozhlédnete, získáte ihned dojem, že jste se ocitli v srdci Joyceova literárního světa: ve starých dubových kabinetech stojí v řadách vyskládány ručně popsané lahvičky a flakony, plné nejrůznějších sirupů, přípravků a tinktur. V dřevěných šuplících voní sušené bylinky, skleněné dózy před pultem ukrývají různobarevné bonbony a z karafy na horní polici si můžete vyžádat – ovšemže ryze pro zdravotní účely – sklenku dobré irské whiskey. A na policích a stolech mezi tím vším? Samozřejmě knihy.

Swenyho lékárna není jen literární kuriozitou. Je to symbol starosvětského Dublinu, jenž i ve svém centru dokáže přetrvat celé století v nezměněné podobě. Dům na této adrese byl postaven v roce 1847 jako praktická ordinace, kterou roku 1853 rozšířil Frederick W. Sweny o lékárnu. Ta zůstala v provozu nepřetržitě až do roku 2009, a ačkoliv se její majitelé střídali, jméno i vzhled zůstal, jak píše Joyce, „díky nedbalosti zachován“. V roce 1904 ji samotný Joyce často navštěvoval a jen kousek odsud se 14. června téhož roku mělo uskutečnit první dostaveníčko s jeho tehdejší láskou Norou Barnacleovou. Joyceova milá tehdy na schůzku nedorazila, ale rendez-vous se díky jeho neodbytnosti nakonec přece jen událo, pouze o dva dny později. Právě den jejich první schůzky, 16. červen 1904, zvěčnil Joyce ve svém Odysseovi a dodnes si jej milovníci jeho díla připomínají jako Bloomsday. Kromě celé řady literárních akcí, jichž se v tento den můžete zúčastnit po celém Dublinu, se právě tehdy ve Swenyho lékárně vaří nová várka proslulého citronového mýdla.

Avšak zpět k osudům lékárny. Když v roce 2009 kvůli finanční krizi, zvýšení ceny parcel a malému obratu definitivně zavřela, vznikla obratem v okolí skupina dobrovolníků, kterým se podařilo za pomoci radnice i nejrůznějších zainteresovaných institucí krámek zrekonstruovat, očistit a za pouhé čtyři měsíce znovu otevřít v jeho současné podobě. Nyní je Swenyho lékárna registrována jako charitativní obchod, jehož hlavním artiklem jsou – vedle již zmiňovaného mýdla – knihy z druhé ruky, starožitnosti a řemeslné výrobky místní prove- nience. Knihám, jejichž výběr je velikostí lékárny poněkud omezen, pochopitelně vévodí Joyce; jeho díla zde seženete v různých vydáních – antikvárních i zbrusu nových. Nechybí však ani vkusný výběr dalších autorů poezie a krásné literatury, a chcete-li se hned na místě začíst, je po obchodě rozestavěno několik dřevěných židlí. Pan magistr v bílém plášti a s neodmyslitelným motýlkem vám rovněž rád nabídne horký nápoj či něco ostřejšího, a když zrovna nemá v obchodě nával, popovídá si s vámi o literatuře a starých časech. Každý den zde navíc probíhají pravidelné čtenářské skupiny, v nichž jsou s komentářem čtena všechna Joyceova díla, a to nejen v angličtině, nýbrž i v dalších světových jazycích. Pochopitelně právě tehdy je možné potkat u Swenyho nejzajímavější společnost.

Až budete odcházet s taškou plnou knih a hlavou plnou krásných slov, nezapomeňte si nechat přibalit také kostičku mýdla. Odejít bez ní se totiž pokládá za nevychovanost.