Profil čísla
18|2015
Nakladatelé a knihkupci

Zejména mám na mysli způsob, jakým se u nás vydává poezie a jakým se v některých nakladatelstvích zachází s básníky. Většina z nich si už zvykla, že za knihu nedostanou žádný honorář (čest výjimkám jménem Fra a Druhé město, snad se najdou i další), a to ani když se nakonec náklad vyprodá (což se také tu i tam stane), ba ani když kniha obdrží grant – a to s podporou státu vychází řada titulů…

Milí čtenáři Tvaru,

tentokrát jsme věnovali číslo našeho obtýdeníku nakladatelům a knihkupcům, respektive všem, kdo se na přípravě, „výrobě“ a prodeji knih podílejí. Když jsem literárně i jinak dospíval, rád jsem si představoval, že mám onoho „svého“ nakladatele. Co přesně to mělo znamenat, už nevím. Asi si fantazie vykreslovala bujaré večírky oslavující vydání či prodej knihy, společné jiskřivé večeře a hádky nad vzhledem či formátem díla (tuším, že za to mohly střípky roztroušené v amerických románech a filmech). Dnes toho svého nakladatele opravdu mám, a jakkoli se většina toho fantazírování nenaplnila, leccos se vylouplo i poetičtěji a svérázněji. Díky našemu vztahu zahrnujícímu i přátelství také vidím, s čím vším se musí malí nakladatelé, kteří vydávají kvalitní uměleckou či odbornou literaturu, potýkat. Klobouk dolů před těmi občasnými manévry!

Přes veškerý obdiv si ale neodpustím několik kritických poznámek z druhého břehu. Zejména mám na mysli způsob, jakým se u nás vydává poezie a jakým se v některých nakladatelstvích zachází s básníky. Většina z nich si už zvykla, že za knihu nedostanou žádný honorář (čest výjimkám jménem Fra a Druhé město, snad se najdou i další), a to ani když se nakonec náklad vyprodá (což se také tu i tam stane), ba ani když kniha obdrží grant – a to s podporou státu vychází řada titulů… Ale tu a tam slýchávám, jak si básníci musí vydání své sbírky „zaplatit“ – prostě si sehnat podporu sami. To už mi připadá opravdu přes čáru; v tomto čísle na dané téma hovoří Roman Szpuk v anketě, která se věnuje „Reinerovu HitHitu“. Teskně pak vyznívají v téže anketě slova Boženy Správcové: „Dostali jsme se tak daleko, že za autora – byť dobrého a zajímavého – se nehodlá postavit už ani nakladatel.“ Nechtěl bych se dočkat, že budeme muset na HitHitu sbírat na sbírky úplně všichni. V titulním rozhovoru s redakčním a editorským mágem Milošem Voráčem pak můžeme číst o analogických potížích redaktorů knih vzhledem k jejich nesnadné a záslužné práci.

Druhou skupinou, na niž jsme se zaměřili, jsou knihkupci. S velkou radostí jsem si přečetl rozhovor s Vladimírem Šebkem, spolumajitelem pražského knihkupectví Ostrov. Těší mě, že u nás máme „výběrové“ knihkupectví. Raduji se z přístupu, z něhož je cítit láska k literatuře.

Přeji vám inspirativní čtení.

AB
Rozbalit Sbalit editorial Adama Borziče

To hlavní

  • Rozhovor s Milošem Voráčem

    Nebrat české slovo nadarmo

    Ptá se Milan Ohnisko

    S Milošem Voráčem mimo jiné o tom, jak se studovalo než bolševik spadl z hrušky dolů.

    Rozhovory – Rozhovor
    Z čísla 18/2015
  • Když se rozhlédnete, získáte ihned dojem, že jste se ocitli v srdci Joyceova literárního světa: ve starých dubových kabinetech stojí v řadách vyskládány ručně popsané lahvičky a flakony, plné nejrůznějších sirupů, přípravků a tinktur.

    Reportáže – Reportáž
    Z čísla 18/2015

Další texty

Chviličku.
Načítá se.