Lidé
Spisovatel, performer, esejista a kurátor výstav. Jeho zatím poslední knihou je sbírka básní Za dlouho (2016), v roce 2020 ale uvedl svoje nové texty na zvukovém albu Zaškrábnutí, které nahrál se skladatelem Michalem Ratajem jako pokračování volného cyklu Škrábanice (živě od 2009, první CD Škrábanice 2014). Jeho krátká experimentální videa byla zařazena do putovní mezinárodní přehlídky Poezie a performance / Východoevropská perspektiva. Dlouhodobě pomáhá prosazovat díla literárních a uměleckých outsiderů – nejnověji vyšly s jeho předmluvou prózy Josefa Kocourka z druhé poloviny 20. let (Jensen a lilie – Modrá slečna – Kráska, 2021). K vydání připravil například i několik básnických knih a próz Hany Fouskové, v oblasti tzv. art brut uvádí a často komentuje dílo „vládce počasí“ Zdeňka Koška. Žije v Nové Pace a v Praze.
Apolena Typltová
Platón tím „šílením“ nejspíš myslel něco trochu jiného než to, čemu dnešním jazykem říkáme psychiatrická diagnóza. Duševní nemoc by nebyla nemocí, kdyby s sebou nenesla velké strádání, neodčerpávala životní síly, nevystavovala člověka různým omezením a neztěžovala mu podmínky – včetně podmínek k tvorbě. (Jaromír Typlt)
Meteorologické mapy k tomu poskytly dobrý předobraz, jenže Košek si zdaleka nemohl vystačit jen s křivkami vyznačujícími teplé nebo studené atmosférické fronty. Potřeboval postihnout mnohem víc než jen hustotu oblačnosti, proměny tlaků, srážky a teploty: stejně důležité jako směry proudění vzduchu pro něj byly směry proudění myšlenek.
Způsob čtení, ke kterému Linhartová vybízí, totiž umožňuje vstoupit do knihy nečekaně zprostředka, najít si tam svůj vlastní vstup a výstup.
Literární pondělí v Knihovně na Vinohradech: přednáška Jaromíra Typlta k 80. výročí Skupiny 42 se odehraje 12. prosince od 18:00.
Autorské čtení básníka Jaromíra Typlta. Hostem večera bude francouzský básník a překladatel Benoit Meunier.
Časopis Analogon a kavárna Liberál zvou na literární vzpomínkový večer na Josefa Jandu.
10. ročník Podzimního básnického odpoledne se letos uskuteční v sobotu 30. října 2021 od 16 hodin v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem. Na akci vystoupí Jaromír Typlt, Pavel Novotný a Filip Jakš
Egon Bondy je pro mě vzácným a jedinečným českým filosofem, který intelektuálně neustrnul v době před rokem 1989 a dokázal s kritickým odstupem hodnotit nejen ji, ale i dobu následující. (Kamil Bouška)
Platón tím „šílením“ nejspíš myslel něco trochu jiného než to, čemu dnešním jazykem říkáme psychiatrická diagnóza. Duševní nemoc by nebyla nemocí, kdyby s sebou nenesla velké strádání, neodčerpávala životní síly, nevystavovala člověka různým omezením a neztěžovala mu podmínky – včetně podmínek k tvorbě. (Jaromír Typlt)
Petr byl ztělesněním noblesy: jak osobní, lidské, tak noblesy poezie s celým jejím bohatstvím, čítajícím tisíce let a tisíce odstínů. (Max Ščur)
…ale co dělá poezii poezií? Cit a prožitek. Jazyk básně nelze pouze racionálně vykonstruovat, člověk-básník musí být v básni plně přítomen, jinak podle Ai Qinga nelze tvořit poezii.
Můj nejcennější nástroj je propadání do hlubinné koncentrace, ve které, dá-li Bůh, se otvírá intuice.
Meteorologické mapy k tomu poskytly dobrý předobraz, jenže Košek si zdaleka nemohl vystačit jen s křivkami vyznačujícími teplé nebo studené atmosférické fronty. Potřeboval postihnout mnohem víc než jen hustotu oblačnosti, proměny tlaků, srážky a teploty: stejně důležité jako směry proudění vzduchu pro něj byly směry proudění myšlenek.
Způsob čtení, ke kterému Linhartová vybízí, totiž umožňuje vstoupit do knihy nečekaně zprostředka, najít si tam svůj vlastní vstup a výstup.
Egon Bondy je pro mě vzácným a jedinečným českým filosofem, který intelektuálně neustrnul v době před rokem 1989 a dokázal s kritickým odstupem hodnotit nejen ji, ale i dobu následující. (Kamil Bouška)
Tuším, že ten, kdo nečetl Dvorského Hru na ohradu, se tady už poněkud ztrácí. Asi by uvítal bližší vysvětlení pro „ohrady“ a „díry“: mají to být krycí jména, symboly, výtvory surrealistické obraznosti, nebo něco opravdu reálného?
A ta motorová pila se už teď ozývá opravdu zblízka. Chtělo by se mi před ní nějak ukrýt, ale není kam. Do výšky protažený zvuk každého zářezu mi projíždí hlavou jako nepříjemná připomínka, že už bude opravdu čas se probudit.
Bezprostředně se tu ale připravovalo jiné popření lyriky, jímž se měla už zanedlouho zviditelnit a překročit sama hranice surrealismu.
Jak teď poskládat svůj zmatek
aby z toho byla aspoň hra
a protihráč mohl táhnout
nečekaně ostře?
