Klímovo „I obešel já polí pět“: věta je to pitvorná, zároveň ale hrůzná pro někoho, komu je připomenutím, vzkazem ze zásvětí… Když se hrdinovi poprvé zaryje do uší, cítí „nade vše pomyšlení strašlivý děs“; podruhé už ono spojení slov „podťalo nohy a vzalo vědomí“.
Z hlediska magického by se proto věta „I obešel já polí pět“ dala charakterizovat jako věta s psychobolickým účinkem, tedy věta mysl zdrcující. K tomu existuje pozoruhodná souvislost: ve slově psychobolie je jako jedna ze složek obsaženo řecké slovo balló – vrhat, udeřit. A pronásledovatel z Klímovy povídky Jak bude po smrti, který neustále opakuje zmíněnou větu, se jmenuje Vrhač!
Vede-li tato souvislost někam dále, těžko sledovat. Klíma, myslitel skrznaskrz válečnický, však zcela jistě ovládal také umění větné balistiky. Slova „I obešel já polí pět!“ nezvolil náhodou. V nich zřejmě cosi zvláštní silou účinkovalo i na něho. Banální všednost výpovědi v kontrastu s biblickou intonací, jambicky vzestupný spád, ve kterém se nutně zvýrazňují délky samohlásek, číslovka pět, jež je tak velmi mnoho symbolicky zatížena…
A pak ta pole: zde jako by byla koncentrována všechna nenávist ohnivce Klímy k zemnímu živlu, k bahnu a hlíně, výkalům a rození, jeho bytostný odpor k půdě. „Svíjím se do atomů a cítím, že hluboko vrážen jsem do hnusné země,“ končí ve slavném podání The Plastic People skladba Jak bude po smrti.
(Z eseje Černě strmí smrt, který byl psán v první půli roku 1994 a vyšel v Hostu 3–4/1994. Upraveno autorem.)
Chviličku.
Načítá se.
-
Jaromír Typlt
Spisovatel, performer, esejista a kurátor výstav. Jeho zatím poslední knihou je sbírka básní Za dlouho (2016), v roce 2020 ale uvedl svoje nové texty na zvukovém albu Zaškrábnutí, které nahrál ...Profil
Souvisí
-
Egon Bondy je pro mě vzácným a jedinečným českým filosofem, který intelektuálně neustrnul v době před rokem 1989 a dokázal s kritickým odstupem hodnotit nejen ji, ale i dobu následující. (Kamil Bouška)
-
Petr byl ztělesněním noblesy: jak osobní, lidské, tak noblesy poezie s celým jejím bohatstvím, čítajícím tisíce let a tisíce odstínů. (Max Ščur)
-
Tuším, že ten, kdo nečetl Dvorského Hru na ohradu, se tady už poněkud ztrácí. Asi by uvítal bližší vysvětlení pro „ohrady“ a „díry“: mají to být krycí jména, symboly, výtvory surrealistické obraznosti, nebo něco opravdu reálného?
-
A ta motorová pila se už teď ozývá opravdu zblízka. Chtělo by se mi před ní nějak ukrýt, ale není kam. Do výšky protažený zvuk každého zářezu mi projíždí hlavou jako nepříjemná připomínka, že už bude opravdu čas se probudit.
