Zofia Bałdyga

záznam: nespavost

Beletrie – Poezie
revue Ravt 14/2021

Ten den jsem si uvědomila kynoucí noc. Přelila se mi přes obličej.
Zdálo se mi, že stavím zeď, teď ji už pár dnů bourám.
Náš konflikt má zvláštní intimitu. Noc dýchá a počítá.

Slyším plakat dítě, i když tady žádné není. Sleduje mě akustický stín
olizující obtížně dostupné části mého těla. Ke dnům je dům lhostejný.
Děj se odehrává v několika ložnicích, bydlí tam nespavost a zadržený dech.

Tady jsem spolkla zanícený planetární systém. Tu část nás, která není kost a kůže.
Nehodím se k tomu světlu. Spolkla jsem bezkrevný planetární systém, ale ztratil se mi klíč:
I k obrazům můžeš tancovat. Zabydluju se v rutině, v krku mám ke smrti unavené planety,

které si už ani nemají co říct. Předávají si tělní tekutiny. Dům je čekací židle.
Jsme zabalení do neprůhledného ticha a nedomyšlených následků.
Něco se přihodí, nic nezahyne. Ráno se nekoná. Nekoná se s hromy a blesky.

Chviličku.
Načítá se.
  • Zofia Bałdyga

    (1987, Varšava) je básnířka a překladatelka. Vydala tři básnické sbírky: Passe-partout (2006), Współgłoski (2010) a Kto kupi tak małe kraje (2017). Vystudovala jižní a západní slavistiku na Varšavské univerzitě. Překládá současnou českou a slovenskou poezii do polštiny, ...
    Profil

Souvisí

  • Zofia_Baldyga
    30 let Visegrádu
    Rozhovor se Zofií Bałdygou

    Poezie je oslavou citlivosti a křehkosti

    Ptají se Adam Borzič a Svatava Antošová

    K té básnické blízkosti bych ráda podotkla, že si moc nevím rady s charakteristikou své básnické generace, přijde mi, že žijeme v básnickém mnohohlasí. Nebo na souostroví.

    Rozhovory – Rozhovor
    Z čísla 3/2021
  • 30 let Visegrádu
    Zofia Bałdyga

    Rodokmeny

    Nejlépe to vyznívá tam, kde je ticho.
    Ložnice se otáčí, stromy si to přejí.
    Život plný bublin a pohřby uprostřed moře.
    Ne, není to jako polštářová bitva.

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 3/2021