DOMINIK BÁRT: SPODOBY

budu tě poznávat
jako by hluchý kladl prsty na flétnu
našemu souzvuku porozumí
jen ten kousek ženy ve mně

stříbro mlhy
s mlčením zlata
mezi námi jako pouhý hiát
kůže rána odtrhnutá od čerstvého asfaltu
je tak brzy
že bychom i bycha dohonili

první lež
v pěti letech
aby táta zase neřval

vyvlastněné ticho úterý
jako otevřený dopis
který nikdo neotevřel

když soulož netrvá déle
než pět deset minut
a neuspokojím tě
mám pocit že jsem selhal

po hlavě do dveří které zůstaly
nedovřeny
hysteriemi co zbyly mezi futry

namísto řeči
pouze jazyk jako základ identity
k lepšímu odvrácení lidskosti

na všechno násilí
se zapomene

na stěně pověšený
krevní obraz
pomalu usychá

než jeden druhému něco řeknem
napřed si to radši vypůjčíme

dopadnem jako ten chlápek z přívozské hospody
co chodí od stolu ke stolu ptát se
chlapi nemáte cigáro?
když řeknou ne
vytáhne z kapsy
ty své

bezhlasí polední kuchyně
mnohostranné
jako kniha stažená z pultů
jako opatrné otázání
rozrážející statiku pohledů

jen zaujímáme postoje
abychom nemuseli stát

pohledem na petrov
ujistit se přítomností
zahlásit se v místě
na něž našlapuju v úhlu
včerejšího dopadu

není to čas
na který jsme zvyklí

můj děda
v osmdesátých letech převzal
čestný odznak od ministra paliv a energetiky čssr
za vzorné budování plynárenských zařízení v sssr

dnes před svými osmdesáti lety
není schopen zhlédnout večerní zprávy
protože už většině těm cizím slovům z angličtiny
a dnešním mladým nerozumí

dědo
přitom je to jednoduché
ta žena z druhé strany světa jenom chce
ať o ní mluvíš v mužském rodě

pro lepší pocit se domů projdeme
pro niternější kontakt vypneme mobily
pro rovný přístup k druhému
nebudeme rozlišovat rody
necháme si jenom jeden

člověka

dokud nám zítra
zase nebude sebrán
a rozdělen
na muže ženu neutrum non-binar
a další důvody k odcizení

vteřina se rozpadla
jako čas v hodinářství

vrch pyramidy jsme nestihli obít

vrány na slábnoucích stromech

už jsou tu zas ty kurvy černé
zamyslel se táta

///

FRANTIŠEK HRUŠKA: PŘEVÁŽNÁ DOBA

Svět zamrzlým

Na obloze je vidět jasný kůň.
A to není dobré.

A hejna ptáků,
která teď vylétají,
to nezvládnou,
protože jsou křehká.

Mluvil jsi o tom
jak začneš a jak
skončíš
Jak skončíš a
začneš
A mezitím možná
dohořela svíce

Lásko,
když se ohlížím
po jiných ženách,
není to důvod k žárlivosti.

Jen Bůh je vševidoucí,
tak mu dovoluji
svýma očima
dívat se po vší té kráse,
kterou stvořil.

Po kráse nohou
a kráse tváří,
po kráse šíjí a kráse ňader,
a kráse rukou,
a třeba i kráse podkolenních jamek,
a kráse nosních přepážek.
Viděl díky mně i spoustu krásných obrazů,
filmů,
krásných nesmyslů,
krásných špalků dřeva
a krásných ohlodaných kostí,
krásných škvír ve dveřích,
krásného transsexuálního porna,
krásných prostěsdělovacích nápisů.

Všechno to viděl
skrze mě
a věděl,
že je to krásné.

Já bych deset let nepřežil ani patnáct minut

Počkej já ti to tady chytnu
jsem vyčerpaný víš
tak se mi to dělá špatně

Grafoman
To nenapravíš
sedící židli

Jsem se nestačil divit
tolik toho sněhu
kypří povahy

Přece sis nevšiml
Přes léto jsi poslouchal rap

Ježíš.
Je.
Na kýčovitém obraze mojí babičky.
A v hospodě nad stolem.
Je.

Neví,
ale uklidňuje.
Uklidňuje,
ale neví,
a je uklidňován Máří,
někde jinde,
mimo svou roli.

Jak jsem si
uprdnul
tak to byla
Ganéša
která si chobotem
odfoukla
a zároveň se
na nás všecky
smála a vyplazovala
jazyky
Vy neznabozi!

Já si tady
nad jablkem poznání
tahám šušně z nosu

Odpovědět
Odstranit
Volat
Můžeš si vybrat

Odpovědět zbrkle
Odstranit zbaběle
Volat marně

Už hodinu ses nerozhodl
Brzy bude pozdě

Chybí možnost
neudělat nic

Ale slyším zpěv ptáků.
Tak přesný,
tak krásný,
až to vypadá,
že se nic nezměnilo.

Židle se pohla
prázdná židle

Dlouho jsem nepsal

Zase se pohla

větrem