Lidé
(1982)
spisovatel, sociolog, publicista. Narozen ve Vítkově, v okrese Opava, kde v jedné menší vesnici prožil dvacet let života. Dalších dvacet pak v Brně, dál se uvidí. Vydal knihy Nejlepší kandidát (Druhé město, 2017), 111 míst v Brně, která musíte vidět (Paseka, 2020) a Destrukce (Druhé město, 2021), za niž získal cenu Magnesia Litera za prózu.
Petr Zewlakk Vrabec
V tomto takzvaném pracovním ideálu, protože skutečným ideálem je absence nutnosti pracovat, nám postupně koroduje celý fyzický aparát a pomalu se sune do propasti úpadku.
Vytlačování aut z evropských měst se u nás setkává s nepochopením. Když jsem se coby dítě poprvé dostal v raných 90. letech se zájezdem do západní Evropy, chlapům tehdy v evropských městech, které jsme projeli, padaly čelisti z kde čeho, ale z aut především.
Život vnějšku je nedostatečný, ale klade centru otázku, jestli jeho naplněnost není přeplněností, v níž se všechno utápí a věci i životy ztrácí smysl.
Věčné zachraňování demokracie ji úplně vyprázdnilo. Ta nemožnost vyjádřit svou volbou, klidně protestní nebo libovolně pitomou, nespokojenost se stavem světa či vlastního života.
Doktrína osobního štěstí je v posledku zdrojem bezmezného neštěstí, protože je ideálem, jehož není možné dosáhnout, a který nakonec ani není ideálem, určitě ne ideálem lidským. Je to past, tekutý písek, v němž se lze pouze utopit, zadusit se zrnky radosti.
Bezmála 200 hostů ze 4 zemí, celkem 18 festivalových dní, 1 velké stěhování z Hlubiny do centra Ostravy a tisíce zážitků. To je jen několik málo čísel, které Inverze za dosavadní 4 ročníky nasbírala. Za tu dobu se také etablovala jako mezinárodní multižánrový festival, který svým návštěvníkům prezentuje to nejzajímavější ze současné literární tvorby napříč uměleckými obory a generacemi. A ani letošní ročník nebude výjimkou. Konat se bude od 29. 8. do 3. 9. 2022, a to střídavě v kulturním centru Provoz, Centru PANT a v klubech Fiducia a DOCK.
Myslím, že venkov se musí znovu vynalézt. Město není zatížené idealizací a je na každém městě, jak se dá do kupy. Jenže venkov je zatížen hromadou symbolického a idealizovaného balastu, který určuje, jak se k sobě a k místu mají lidé chovat.
Autorská čtení spisovatelů nominovaných v letošním ročníku knižních cen Magnesia Litera.
V tomto takzvaném pracovním ideálu, protože skutečným ideálem je absence nutnosti pracovat, nám postupně koroduje celý fyzický aparát a pomalu se sune do propasti úpadku.
Vytlačování aut z evropských měst se u nás setkává s nepochopením. Když jsem se coby dítě poprvé dostal v raných 90. letech se zájezdem do západní Evropy, chlapům tehdy v evropských městech, které jsme projeli, padaly čelisti z kde čeho, ale z aut především.
Život vnějšku je nedostatečný, ale klade centru otázku, jestli jeho naplněnost není přeplněností, v níž se všechno utápí a věci i životy ztrácí smysl.
Věčné zachraňování demokracie ji úplně vyprázdnilo. Ta nemožnost vyjádřit svou volbou, klidně protestní nebo libovolně pitomou, nespokojenost se stavem světa či vlastního života.
Doktrína osobního štěstí je v posledku zdrojem bezmezného neštěstí, protože je ideálem, jehož není možné dosáhnout, a který nakonec ani není ideálem, určitě ne ideálem lidským. Je to past, tekutý písek, v němž se lze pouze utopit, zadusit se zrnky radosti.
Myslím, že venkov se musí znovu vynalézt. Město není zatížené idealizací a je na každém městě, jak se dá do kupy. Jenže venkov je zatížen hromadou symbolického a idealizovaného balastu, který určuje, jak se k sobě a k místu mají lidé chovat.
