NOC
František Dryje

Zezadu, část II. Materie (1)

Beletrie – Poezie
revue Ravt 5/2022

 
(spánek)

Ještě jednou doporučuji sny.
                  G. F. Lichtenberg

Zavírám oči, někde vzadu víří vířivá vlna a já, či vlastně „já” padám na znak přímo do polštáře, na němž už chvíli leží má hlava. Probouzím se, sucho v ústech, ze tmy na nábřeží jen lesknoucí se záda milenců, v podivné poloze, ohnuti přes zábradlí. Nevidím hlavy, zadky a záda odrážejí světlo lamp, když tu vlak rachotí po mostě zezadu.
      Znovu usínám, přemožen nepochopitelnou únavou, vnímám jen nohy a ruce anebo jejich váhu, neschopnost pohybu, vibrace očí, když rána zvenku uvolní strnulost a já se zmateně pohnu, jako když v obalu lepkavé houby. Jako bych nikdy nebyl nehybný. Vstávám. Otevírám. Rozsvěcím. Do koupelny. Vracím se. Piju vodu. Sucho a lepkavo v ústech. Vracím se. Uléhám. Zavírám oči. Zřejmě jsem zapomněl vystoupit. Za oknem hladina mrtvého ramene. Zdechlina. Tramvaj zastavuje. Ve tmě chci domů. Někde tady zkratka. Utíkám do kopce, když tu mne cosi chytá za nohu. Skřítek. Jeho dětská tvář zkřivená náhle nepochopitelnou nenávistí. Útočí rukama, oblečen v jakési košil­ce. Sedíme vlastně na posteli. Zápasí se mnou, je to dítě. Probouzím se. Prsty jen zvolna, zvolna uvolní naběhlé hrdlo skrčka.
      Probouzím se. Hlavu na stole, kolem jen hluk a jakási nesmyslná hádka. Chci ven. Paskřivé zadky jako by sedaly na okraj postele.
      Na krok nevidět, ujíždím na bicyklu v té prohlubni, která se valí pomalu kolem, marně mám oči dokořán, marně zde tuším cestu, až náhle stříbro prachu z větviček odráží přítmí. Jako naruby. Jako když zezadu měkké ruce uvolní stisk.
      Podivné. Jako masožravé dotyky. Lepkavé sucho v ús­tech. Balvany uvolněné a ve tvaru vrtulí. Šplhám za ostatními. Padají na mne uvolněné kameny a jen s námahou jim uhýbám. Vrchol je daleko. Nepříjemné vlhko jaké je asi v pralese. Dotyky nohou. Obrovská skvrna potu mapuje podpaží. Jezero. Mizero. Lituji tapíra právě zabitého. Právě staženého, vyvrženého, vyřezaného. Snědeného. Myšlenky. Myšlenka. Myš Lenka. Tapír.

      Před spaním na krátkou procházku. Ulehnout na štěrk spojený asfaltem. Dívat se na měsíc, kdyby byl právě. Lito­vat se jako nějaký Rus. Blbec.

      Dotyky, dotyky. Něco chci. Dobrý skřítek a zlý obr. Zlý obr, zlý skřítek. Blbý obr. Bobr. Skřítek Zl. Skřítek Obr. Vzájemná hádka. Snad někdo uteče, vyhraje, prohraje. Smetana na vodě pomalu odtéká. Krvavá stopa tu zůstala po vraždě. Skřítek má na čele znamení, mává nám svýma zlýma rukama, nemohu otevřít oči. Skrčím se na boku. Je to bezpečnější. Bojím se natáhnout. Bojím se vstát, nepiju nic. Nebyl to skřítek. Jenom skříň, která se pomalu vynoří ze tmy.

      V parku kde není červené listí. Je žluté, zelené, ve vrstvách na zemi, na stromech a také ve vzduchu. Hnije i on. Sluneční paprsky na mrtvém rameni budují úhlednou stavbu. Není to klec, není to ponorka, není to schodiště. Snad je to chomáč. Dotyky, výkřik. Hrabu se v listí. Mokro a špinavé, špinavé červené boty. Nohy jak had. Večere s Číňanem, který má blechu. V posteli sám.

      Pyžamo naruby, sucho a horko v ústech. Je tady na pánském záchodě chlapeček, který je holčička. Podivné. Močíme. Světlíkem zaznívá taková zvláštní hudba. Dvě dívky v objetí nad bílou postelí a nohy v bezpečné vzdálenosti. Umy­vadlo je tu. Myjí mě, ale já tu a tam vypadnu. Jedna z nich odchází, druhá si vytírá podlahu hadrem. Nacákáno.

      Zatímco na horách hovoří vrány. Nejsou to vrány, jsou to mé myšlenky, které jsem zapomněl. Z ještěrek ptáky, milé děti, nyní jsou vranami. Černé jak vrány.
      Číňan se odmlčel. Dusno. Otevírám okno. Co kdybych skočil? Blbost. Piju vodu. Od pasu dolů. Studený pot. Cho­didla. Nápadná strnulost prstů. Mít mák. Počítám maková zrnka. Než spát. Na okamžik jako když Vietnamci. Všechno je zmuchlané. Barevné dotyky, hlasitá chuť.

      Měl Buddha rád hudbu? Nějací lidé jdou po stráni. Jdu ven, ale kluci nikde. Napsala disertaci: ,,Buddha a hudba.” Visí na půdě, jazyk ven a modrý. Buddha neměl rád hudbu. Zítra, až se probudíme, MILOVAT SOCHU JE MOŽNÉ.

 

Úryvek ze sbírky Mrdat, oddíl Zezadu. Vydal Torst, Praha 1998. Publikujeme s laskavým svolením autora.

Chviličku.
Načítá se.
  • František Dryje

    (1951, Praha) je básník, prozaik a esejista. Od r. 1979 člen Surrealistické skupiny v Československu, od r. 1994 šéfredaktor časopisu Analogon. Určující setkání: s Vratislavem Effenbergerem (1974), s Ludvíkem Švábem (1978) a Martinem Stejskalem (1979). ...
    Profil

Souvisí

  • Česká detektivka
    Anketa s Petrem Borkovcem, Karlem Škrabalem, Josefem Strakou, Adamem Borzičem, Petrem Hruškou, Vojtěchem Vackem, Františkem Dryjem a Vítem Kremličkou

    Zločin je vždycky tak blízko

    Ptá se Milan Ohnisko

    Touhle scénou začíná jedna Agatha Christie. Na stůl donesou ranní poštu, která sestává ze tří dopisů, a hrdina odhaduje, že první dopis je zřejmě účet, druhý psaní od protivného bratrance (což pozná podle písma na obálce). – Petr Borkovec

    Rozhovory – Anketa
    Z čísla 5/2022
  • Anketa s Jiřím Charvátem, Michalem Vieweghem, Davidem Zábranským, Arnoštem Goldflamem, Martinem Reinerem, Jiřím Kratochvilem, Mášou Pivovarovou, Josefem Daňkem, Markem Janem Vilímkem, Filipem Tylšem, Petrem Stančíkem, Robertem Kanóczem, Václavem Kahudou, Radimem Kopáčem, Janem Němcem, Romanem Krištofem, Janem Šavrdou, Lukášem Marvanem, Michalem Šandou, Adélou Elbel, Jiřím Trávníčkem, Vítem Slívou, Milanem Uhdem, Igorem Malijevským, Jakubem Šofarem, Štěpánem Kučerou, Danielou Drtinovou, Annou Beatou Háblovou, Marianem Pallou, Petrem Hruškou, Františkem Dryjem, Zbyňkem Fišerem, Ondřejem Hanusem, Michaelem Rozsypalem, Jakubem Řehákem, Wandou Heinrichovou, Jakubem Železným, Vandou Senko, Viki Shockem, Markétou Novou, Milenou Slavickou (M. S.), Lucií Vopálenskou, Terezou Semotamovou, Martinem Stöhrem, Jitkou N. Srbovou, Václavem Bidlem, Lydií Frankou Bartošovou, Viktorií Rybákovou, Kamilou Ženatou, Ladislavem Heryánem, Zbyňkem Vlasákem, Vítem Kremličkou, Vojtěchem Černým, Lucií Lomovou, Pavlou Horákovou, Kristýnou Jirátovou, Miroslavem Fišmeisterem, Pavlem Turkem, Lukášem Pavláskem, Kamilou Němečkovou, Petrou Hůlovou, Jakubem Hlaváčkem, Jiřím Jakubů a Patrikem Linhartem

    Dá rozum, že nejraději mám knihy vlastní. Která kniha vás letos nejvíc zasáhla a proč?

    Ptá se Milan Ohnisko

    Až na tři knihy – Ztroskotanec na břehu atlantském Ivana Wernische, Almara téhož a Nevědění Milana Kudery, které zazněly dvakrát – se tituly neopakují. A pestré jsou i žánry, a dokonce jazyky…

    Rozhovory – Anketa
    Z čísla 21/2021
  • Egon Bondy
    Anketa s Ivem Pospíšilem, Jáchymem Topolem, Vladimírem Mertou, Emilem Haklem, Michalem Šandou, Karlem Škrabalem, Petrem Motýlem, Janem Škrobem, Janem Rejžkem, Vítem Kremličkou, Jakubem Šofarem, Petrem Rezkem, Zdeňkem Volfem, Františkem Dryjem, Petrem Štenglem, Filipem Klegou, Alešem Kauerem, Hanou Bednaříkovou, Josefem Rauvolfem, Petrem Kuželem, Básníkem Tichem, Dominikem Bártem, Robertem Kanóczem, Martinem Trdlou, Martinem Pilařem, Svatavou Antošovou, Václavem Kahudou, Ondřejem Slačálkem, Radimem Kopáčem a Tomášem Mazalem

    “Bez tebe by to Bondy nešlo”

    Ptá se Milan Ohnisko

    Mystická postava, z dnešního pohledu něco mezi Kosmasem a mistrem Yodou. Nikdy jsem se s ním nepotkal, ale byl mi všemi možnými kanály „zprostředkován“ (zjevil se). Jeho charisma zmátlo mnohé. (Jakub Šofar)

    Rozhovory – Anketa
    Z čísla 17/2021
  • Mezi uměním a pornem
    Anketa s Alžbětou Stančákovou, Zbyňkem Fišerem, Elsou Aids, Romanem Krištofem, Karlem Škrabalem, Bořkem Mezníkem, Vítem Kremličkou, Františkem Dryjem, Zuzanou Lazarovou, Adamem Borzičem, Olgou Stehlíkovou, Janou Orlovou, Kamilem Bouškou, Tomášem Míkou, Annou Beatou Háblovou, Viktorií Rybákovou, Svatavou Antošovou, Petrou Strou a Ondřejem Hanusem

    To nejsou prázdné řeči, ale nádherná, vlhká pravda

    Ptá se Milan Ohnisko

    K pornu mám asi takový vztah, jaký má cestovatel k dokumentům o cestování. (A. B. Háblová)

    Rozhovory – Anketa
    Z čísla 13/2021
  • 07_vychazi
    Právě vychází
    František Dryje

    Neutečeš, vole!

    Jsme na útěku
    v podběhu pulsuje trvalý podstav, odchází ze záběru
    za jízdy nelze, ani proti větru, z útěku ani za myš nevyšel
    odnikud, od sebe, od žláz, od váz, ba ani od těch postříbřených příborů, co přitáh kapsář
    z babiččina údolí
    z našeho náspu vzadu za domem
    za vámi nedojdu, vy želvy rozházené na tartanu
    z krytu do úkrytu, snu zhasnu mezi stromy

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 13/2021