Je a není to totiž totéž. V dobách své internace v umravňovnárně, v zabitých časech strávených v ústavu pro choromyslné, jsem se stal gnostikem. To víte, když vám každý druhý vypraví své s Bohem pravidelně hovořící obsahy, trochu tomu podlehnete a ztratíte kritičnost.
(1978) se narodil a žije v Praze. Živil se různými příležitostnými zaměstnáními, jako knihvazač, košíkář, číšník, ale také jako popelář nebo metař. První zkušenost s léčením na psychiatrii měl už ve věku devatenácti let. Jeho příběh v roce 2018 zarámoval a dokonce dodal určitý happy-end dokumentu Kláry Jakubové Paralelní životy II., který lze shlédnout na YouTube. S velkým ohlasem se na jaře 2024 setkala výstava Vaňurových fantaskních kreseb v galerii Art brut Praha. Už předtím ale příležitostně vystavoval, poprvé v roce 2000 v psychiatrické léčebně v Bohnicích a poté nejčastěji v různých kavárnách. Vystupuje také jako herec (divadlo Psycheche, Ó divadlo). Zároveň píše autobiografické povídky a črty a připravuje z nich knihu pod názvem Malíř nepokojů. V zimním čísle Revolver Revue (137/2024) vyjde samostatný blok věnovaný kresbám Lukáše Vaňury.