Na Kampu

Vítu Slívovi

Byl leden
na nábřeží Vltavy skoro bez lidí
se sypala bílá tuš
a psala neviditelným písmem
v řeči tiché jako kočka

Motor loďky přívozu
klapal jako Singerův šicí stroj
na most vjel vlak do Brna
a zahřímal jak Vít Slíva hřímával
a klepal na pražce
jak by bubnoval na sudy

Hospody na náplavce
spaly v karanténě za zavřenými dveřmi
rackové stehovali nebe
pod nízkými šedými mraky

Duše se nesetkávají téměř nikdy
Shrbený vítr, žulové kamení
Po smíchovském břehu
jsem došel na Kampu
která mluvila rusky
ze zimního snu v němž Pasternaka
vedli zmrzlou Moskvou
s ocelovými náramky na tepnách

Nažloutlé dopisy
byly jen jako nehty vzteku

I Hamlet na Kampě
už překládal sám sebe
do postelí ze stepi a surového masa

Co zbývalo?

Všechno:
„prožít život
to není jako fouknout do větru…“

Levínský kocour

Jakubovi Syneckému

kostel postavený do kruhu
rozezní hlasy holek
od Nejsvětějšího Srdce

Královské Vinohrady
jsou sladké jako maliny
pod modříny na kraji lesa

slunce
se kutálí nad lukami
kuželky vyhaslých sopek
se černají

Zdrávas! volá farář

Josquin des Prez
usedl za varhany
holky z Královských Vinohrad
Pannu Marii zdraví

kruhový kocour v žulovém kameni
přede

Zdrávas! farář volá
zas budu sloužit bohoslužbu
jen tady pro jednu paní
od oltáře
zní

holky se vrátí
na Královské Vinohrady
šípky zrudnou
a začne škola

kocour je lev!
Zdrávas! volá farář

Za dávných časů

podle Jana Nerudy

        Za dávných časů byla země velmi požehnaná, která nazvána byla „skvost květnatý“.
        V té zemi bydlel mistr na Malvazinkách a jeho medvěd. Ten mistr měl kouzlovec životní, který k sloupu přivázal, a ten medvěd měl rybí měchýř plný kořalky.
        I ti jezdci byli tak opilí, že je medvěd vzal, sundal z koní a posadil po jízdecku na zeď hliněnou.
        Teď mohli jít k chánovi.
        Tu mistr stráži, která při ohni spala, dal na hlavu čepici z trávy a druhému vstrčil tři velké kameny do rukávu.

        Když viděli to vodní draci, rozveselili se a nechali vodu samovolně v hojnosti vytékati.

        Tu rybí měchýř podal medvěd mistrovi na Malvazinkách, v zemi té s množstvím stromů smrkových a ovocných a rév, která byla požehnána a slula „skvost květnaný“.
        V rybím tom měchýři byl kouzlovec, o nějž ukládáno bylo na sloupu a který byl nyní ze všech úkladů zachráněn.

Solesmes

dlouholetými sousedkami
básníka Pierra Reverdyho v Solesmes
byly tři sestry
poslední rakouské císařovny
Zity Habsburské

skutečnost se lehce zachvívala
v alejích topolů
tři sestry benediktinky
dcery vévody z Parmy
vstávaly za svítání k laudes:
jitřnímu chvalopění
připomínajícímu zmrtvýchvstání Krista
zatímco jejich otec trpící nespavostí
pohlížel v ranním šírání na 365 komínů
svého zámku v Chambordu
nažloutlá mlha
se pokládala na louky kolem Solesmes
mraky byly ztvrdlé

ozvěny vypadávaly z hnízd
šedavé zdi si oblékaly obrysy jako svetr
nad mělkou měkkou řekou

usuál: čtyřřádková notace

opatství mělo svébytné teologické pojetí
činné účasti: aklamace
zpěv liturgické gesto

teprve pak jsem přišel zaklepat

posloucháme ale skutečně co nám říká?

řeholní sestra jménem Františka Josefa
která byla o rok starší než Pierre Reverdy
přežila básníka o 18 let

Jeruzalém

bylo to na Velikonoce v roce 1896

jídelna se nacházela
v obrovské hale s klenutým stropem
na němž byly vymalovány stovky vlaštovek
na modrém nebi

jeden z kostelů ve španělském stylu
byl obložený kachlíky jako koupelna

jiný kostel
byl plný tisíců plamenů zapálených svíček
sluhové kteří razili cestu tím světlem
měli velké stříbrné hole
jako mají v Praze portýři paláců

v habešském kostele sloužil
slavnostní bohoslužbu
habešský kněz opravdový černoch

poutníci plakali a líbali ulici
jíž se dotýkaly Spasitelovy nohy