Fotbal má tu výhodu, že ho může hrát prakticky kdokoliv a kdekoliv. Nepotřebujete skoro nic, na rozdíl od hokeje nebo tenisu. A je to hra, kde soupeří dva týmy. To vždycky přináší nejvíce emocí. Za mého dětství všichni kluci hráli venku fotbal – na dvoře nebo na ulici. Fotbal začíná být populární a sílí spolu s industrializací ve druhé polovině devatenáctého století. Lidé se začali přesouvat z vesnic do měst, ztráceli svůj tradiční způsob života spojený se zemědělským rokem, měnila se společnost. Objevil se fenomén volného času.

Polsko rozdělené mezi tři záborové mocnosti přestalo existovat a v literatuře bylo zobrazováno jako matka, mrtvá matka, kterou jsme ztratili. Tento obraz se zrodil v romantické literatuře a malířství, později byl opakován a stále funguje v kolektivní představivosti. Navíc s tím souvisel i mariánský kult v polském katolicismu, Panna Marie je i naší matkou, bude Polsko chránit.

Potřebovala jsem ten příběh, v němž je mnoho bílých míst, odvyprávět. Vyslovit zkušenost, o níž se mnoho let mlčelo. To není materiál na reportáž.

V poezii se více děje uvnitř, ale to neznamená, že nereaguje na vnější svět – naopak, je to způsob jeho poznávání. Vnitřní život nemůže mluvit sám o sobě, je jako voda, průhledný.

Naši generaci silně formovaly historické zkušenosti, beznadějná situace, v níž jsme žili či přesněji: byli nuceni žít.

Jakkoli byla řada Miłoszových veřejných postojů podobně provokativní a pochybovačná, nacházíme v jeho tvorbě spíše ozvěnu faustovského ducha, toužícího po vědění, které obsáhne celý svět. Autorský subjekt jako by procházel po vytržení z ráje dětství kruhy pekla a smíření až ke svým pozdním návratům do ztraceného domova.