Na hřišti

Úvaly

na konci
ulice dr. Gutha Jarkovského
je hřiště

za hřištěm silnice
za silnicí les

na hřišti
žijí grundle a velkopopovický kozel

tenisový míč bouchá o rakety
rakety dopadají na Sýrii

olympionik dr. Guth Jarkovský
nešťastně lomí rukama
a volá:
mír grundlím a hlávkovému salátu!
mír kozlům
ve sportovních dresech!

slova zapadají za les
vítr třepe sítí ve fotbalové brance
Václav Sokol dopíjí pivo

dopíjí
dopíjí
dopije

grundle jsou v žaludku
já ve vlaku
který odjíždí z hřiště
do Betléma

výhybka ho ale spletla:
jede
jede
jede
a Betlém nikde

všude jenom
velkopopický kozel
a jetel

U Vejvodů

Praha Staré Město

U Vejvodů
s Pavlem Řezníčkem
chroupajícím preclíky

ze stropu nepadají hvězdy
ze stropu padají pinglové
a hoří
jako šminky v moři

dveřmi z bot zimy
vjíždějí dovnitř jak nafta
popínavé řetězy Japonek
a volají na Pavla Řezníčka:
„Konnichiwa!“
pak se pro něj svlékají
u tyče piva
zaražené do výčepu
jako datlová palma

řetězy Japonek
duní jako piano
Thelonia Monka v okamžiku
kdy byl s baronkou Koenigswarterovou
z rodu Rothschildů
zatčen policií ve Wilmingtonu
ve státě Delaware

datlová palma nad výčepem
živí Araby
a všechny jejich psy
Japonky mají malá prsa
a hrají jimi na šamisen
a šakuhači

a pivo teče
a teče
až vrata času přeteče
a dál a dál se valí
do krajin
sádla preclíků a pinglů
do ulice
André Bretona v Čerčanech
a na náměstí Karla Šebka
ve chmelovém sadu
vzrostlém na otevřené dlani

v pozadí
ze stropu nepadají hvězdy
ze stropu padá zimní moře
Graf Zeppelin pluje
na nebi vojvodů nad Prahou

U Smolíků

Praha Smíchov

nápis na WC:

Pepina je Bůh
a kdo tomu nevěří
je kokot

já tomu nevěřím

Bůh za okny Smolíků
sněží

kokoti pijou pivo

Pepina nikde

Bryggekanten Brasserie

Kristiansund

po nebi vržou letadla
za nimi dupe Thor s kladivem

Freya je matka všeho
plachty lapají vítr
sušené tresky smrdí

tak daleko za synem:
na terase hospody
moře racci a hory

U Magistra Kellyho

Praha Malá Strana

Vlašský špitál

slyšíš pláč jeho sirotků
za zimní noci?

a hřbitov naproti
ze kterého vybrali kostry
a zaparkovali tam auta
hotelových hostí

jen o pár kroků dál
očarovaný poutník Jan Zrzavý
maloval Údolí smutku
barvami které mu poslal
v poštovní škatuli
Leonardo da Vinci

pivo U Kellyho
je teplé
jako letní moře

Leonardo
si v něm namáčí nohy
pak je otiskuje na zeď
a propaluje do ní
podobu starce

sirotci z Vlašského špitálu
v portrétu poznávají
zestrálého
ale živoucího Krista
a poklekají na kolena

je zimní noc
v zachumelené Praze

očarovaná slova
jsou lodě pro ztracené duše