Zvíře

Vidím tě sedět nad ránem
předloktí obnažené
Říkejme tomu třeba nespavost
Levá ruka svírá za ocas
jakési nepravděpodobné zvíře
zavrtané ti pod kůží

Tak dlouho se přetahujete o to
co jeden chce a druhý nechce
až se ocas přetrhne
a zvíře jak z praku se vymrští

V dlani se třese zbytečný ocas
který jsi nechtěl
A uvnitř tebe
Ve tmě a vlhku
Zděšeně pobíhá zraněné zvíře
které se bude chtít
za každou cenu
prokousat ven

Dočasné zámky

Místnost zaplnily kostýmy
kterých se nedokážeme zbavit
Jak dobře je známe
Promoklé papírové slupky
Iluze společné kůže
Sedliny zmnožené přítomnosti

Chvíle kdy se smíme vzájemně
prohlásit vlastnictvím
a přestat hladově šťourat
prstem v cizích ulitách
Ta jemná vlákna dní
splétající naše deníky
do jediného lana

Experiment

Ty
šílený chirurg z povolání
Plášť rozkvetlý zahnědlými skvrnami
připomínající rozšklebený dětský obličej
Nevzhledné pomníčky beze jmen předchozích pokusů
Já
Sestra-pacient podávám rezavý skalpel
a rajský plyn na povel
Usínám
s tvými skvrnami před očima
A vím
že ani do tří
už nenapočítám

Která bije

Poval mne na záda jako psa
a špinavý kožich do čista vyčesej
Na křídla z vosku pak rukama už nesahej
Nakrm mne motýly z ostrovů
ke kterým jsme nedopluli
Probuď mě
a zase uspi
Zatímco budu vzpomínat
koho mi připomínal ten
kterému šla jsem naproti
a on mne minul

Normální život

Vzal si ji za ženu
Jako talisman
Vzal si ji pro štěstí
Do bordelu se nechal doprovázet
Nezdravil
A namísto úklonu
hluboce se zakláněl

Plašit smrt

Čas nás rozdělil jako sklo
A projít sklem je stejně pošetilé
jako se pokoušet upálit svůj vlastní stín

Větrné mlýny

Jak nezešílet v době
ve které se kdejaký chudák nestydí
na veřejnosti utřít kotětem
a pak ho dát vlastním dětem na hraní
Copak to nejsou větrné mlýny
co nás tak vytrvale fackuje
Slib že nebudeme to my
kdo vymění jednou své sedlo i s koněm
za bodláčí v medu
Nesmíš mne poztrácet po cestě
Můžeš jít sám
ale nezapomeň se i za tmy ohlížet
zda stopy co za tebou jdou
nejsou už dávno zvířecí

Převážně neškodné

Daruj lidem ostří
a křídla si ostříhají vzájemně
Odepři jim je
a oni si je ukoušou

Kde končí smysluplná pomoc druhým
a začíná sebedestrukce
Míříme skutečně všichni stejným směrem
Nebo se daří jen tomu
kdo přistoupí blíž

Vedlejší pokoje

Zatímco se ten z mraků zrovna nedívá
Vezmi mne za ruku a spusť žebřík do propasti
Sestup tam kde se nezouvá
A najdi dveře které se zavírají
Protože jen co se zavřou
odnaučíš se za nimi poslouchat

O nevyhnutelnosti poslání

Třetina lidí se životem protrpí
druhá prosouloží
a třetí prochlastá
Ty se však staneš
brzdařem olympijského bobu

Čelem o dno
budeš trpělivě klepat
až do konce závodu

Žádná sláva

Životem se prokousal
jak přejedený sedlák krupicovou kaší
Od gumových pantoflí
k osobnímu řidiči

Utopil se
Ale plaval
A na to by přísahal

Sen

Jdou dva
Rázem jak jeden
A oba souhlasí
Už žádný ostnatý drát
tažený středem