treska

rybáři říká ryba zmiz

pod šupinami tajně

tetovaný hmyz

a hrozí se a pláče

když ucítila tah

pod šupinatým strupem

je jikra jako pupen

snad zítra bude chutnat

po vodách

řekla a byla smutná

Adamova žábra

I.

pod lampou kuchají okouny

matka a dcera

syn lovil dnes s rybáři podél řeky

byli jak cvičenci se stuhami

nejprve dva úkroky vzad

rozpřáhnout

jeden krok vpřed

pozvolna, švih

dokud se oslnění drží vláken

a střemhlav jím oslepit vodu

okouni se jim potom míhali rukama

vál na stole byl ještě od pečení

ryby uvzdychly cukrová kolečka

přicházejí o svou celistvost

matka a dcera

odkládají na talířek ocasní ploutve

syn se chlubí

neporušenou hřbetní páteří

v hrnci na sporáku vřou hlavy

jikry a mlíčí

dcera byla odlepit

jednu žábru ode dna

už se kolem ní nakupilo maso

usmála se

pomyslela na žebro

můžete ji potkat na jaře

těstovinová vřetýnka, moučné mušle,

perleťová rýže

můžete ji potkat

jak jde zamyšlena ulicí

povlání kabátu a dotek rána

zatím spí

prospat celý život, nebo: byla probuzena

pak: můžete ji potkat, jak jde ráno ulicí

Adam stojí ve dveřích

smíšeného zboží

konzervu předtím zastrčil do záňadří

a je napnutý

jako psí čenich, když větří

dýchne na mě?

dívá se, dívka, tak krásně přes sítěnku

jsem, chce se jí říct, chycená

III.

nový Adam se nevešel na ramínka

venku v zahradě visel na otvíráku

ta chuť na loupaná rajčata! to napětí!

prudkým vytrysknutím šťávy vypadal jako plod

a zvolal:

krev!

dospěl, pomyslela si

vezla kolem na kolečku slunce, v první posečené trávě

‚a bylo jí blaze v tom shonu; vždyť její Adam

umí svým slovem

svolat celou zemi…‘

Citát: S. Plathová

mé chladné krédo

tak nějak zebe bůh

když český honza na podzim

zkracuje lípu rukama

a paní čechová

odchází rodit děti

nebo vyplout

po moři

pak cestou domů

od pobřeží:

nádraží je

když na vás nikdo nemyslí

někdy se opřete o okýnko

a pokojně vyspáváte

to jste sehnaly tolstolobiky

v masně zvířat ze sibiře

odkud zřejmě pocházejí

kvítky na skle v nocích

kdy jste šťastné

někdy ale potřesete hlavou

jako plínka soustem a jdete pěšky

je ráno tady v mušově

jestli i jinde nemám zdání

kolik je hodin do svítání

čas k ránu zlomil obě ruce

venuši kterou právě nyní

nějaké ruce vyrobily

a vložily ji do ohně

plujeme hloupě nádrží

je námi plná

my jsme prázdní

potápí hlavu k římským lázním

kachna i labuť podobně

jedenáctka piva v stánku

tohle je stejné tam i tady

kdysi tu byly vinohrady

zdá se že máme na kahánku

kdosi nám chodí po hrobě