Odemykám vrata ke svým přízrakům
vlak by tam vlastně
vůbec být neměl
z toho výřezu krajiny
by měl zůstat jenom kostel
a brázda v poli
a v ní čelist srny
ten starý nápěv
přítomný v čase
a v uchu
dvoje housle mimo rytmus
dva hlasy o které mrzne
a dva jiné které hýří
v hodině duchů
ten sladký náznak kontrapunktu
odkud to je
od pastýřů
nad kterými anděl troubí?
sirka škrtne
a vidíme se
smějeme se
jsme tady ze svých kobek
a radujeme se
sirka zhasne
divadlo stojí na vodě
ve sklepě pracují čerpadla
v sále
se mohou slova proměnit
v celé světy
mapy vody:
v každé vteřině
vlak by tam vlastně
vůbec být neměl
z toho výřezu krajiny
by měl zůstat jenom kostel
a brázda v poli
a v ní čelist srny
hečte! hečte! hečte!
my umřeme dřív než vy!
rackové se otiskují nad most
písmenko po písmenku
vzadu je Hrad
vyřezaný z překližky
dole je ostrov
Odysseus tam přebírá hrách
pod holými korunami topolů
písmenko po písmenku
v dopisu na Ithaku
mrholí
odemykám vrata
ke svým přízrakům
aleje vypadaly jako prsty
veliké dlaně
která se pokládala na krajinu
v květech šuměly včely
olivy a ryby
jsoucno a bytí
stroje pokládaly asfalt
z čirého rozumu
paneláky
za nimi fotbalové hřiště
bezútěšnost rodinné kuchyně
co bylo
nebude už příště
„vodu“
„polštář“
„spát“
poslední slova
paneláky
pod nimi hřbitov
bez jediného stromu
smlouvu vyhotoví notář
který se zabývá pozůstalostí
na stole zůstanou jablka
na zahradě zamčená branka
nechci polykat plameny
ani když stojím uprostřed ohně
Vlašský špitál
slyšíš pláč jeho sirotků
za zimní noci?
a hřbitov naproti
ze kterého vybrali kostry
a zaparkovali tam auta
hotelových hostí
kdysi na trasách jednotek
německých a motorizovaných
hořely stodoly od baltu
až k prahu jekatěriny georgijevny
Ano, je tu i smrt.
Ale vždycky se může znovu zrodit láska.
Uvědomte si, jak se rozhodujete teď žít.
Dnes dýchejte.
A za továrními zvuky své paniky slyšte:
ptáci znovu zpívají,
obloha se vyjasňuje,
přichází jaro
a my jsme stále obklopeni láskou.
V rühmovské rubrice budeme do konce tohoto kalendářního roku ob číslo zveřejňovat autorovy drobné texty, básně a též jeho grafické práce, vše jako malý dárek k Rühmovým devadesátým narozeninám.
Teď zahoď tu bouchačku,
zahoď padák,
jestli chceš skočit,
skoč aspoň důstojně.