06_poezie
Ostrava literární
Petr Motýl

Stačí sáhnout na noční kliku toho města

prastaří duchové z rozvalin
ze stromů ze země
strmí a rozprostírají se
ohromná ramena skládají
zeď
zával zapomnění
světlo a tma
žízeň a krev

Beletrie – Poezie
Z čísla 15/2023

Slezské děti

chodím se opíjet v přestrojení
za karabáč
nebo za jméno Miriam
důvěrně známé zdi mě přijímají
veselí přátelé rovněž
nahromaděni v prostoru oči navrch hlavy
v radostném vytržení
vzlétají jak křehká papírová letadélka
kolem bílé těžní věže na kopci
o Fridrichovi neví vůbec nic
a Fridrich o nich úplně všechno
nakukuje všemi okny zároveň
jak se veselí přátelé mění
ve smutné nepřátele v bledé cizince
těžké frajery
rozprsknuti ve Fridrichově prostoru
oddávají se jeho dávno vysloveným myšlenkám
sladkým podvečerům
opíjím se jen tiše
ba ne nikdy nechodím v přestrojení
za spanilého rejtara

 

Štafle k paneláku

tuším že Sára netuší
v paneláku na ostravském sídlišti Fifejdy
o Fridrichově existenci téměř nic
možná ani o jeho všezahrnujících poselstvích
nevadí mi to není ve věci sama
vypíjí malou lahvičku vína
přítel zraněn šípem proklát
po tisícáté k slzám k smrti okouzlen
ona jedná s malířem o vymalování stěn
skáče na jedné noze druhou v sádře
rozkošný pohled kolik milenců
se v té chvíli zabývá přímým milováním
a kolik nepřímým
přičemž málokdo ví o poselstvích
jimiž Fridrich vše dávno předpověděl
přítel dál se souží srdce z plastelíny
tuším že Sára netuší
čas k ukončení návštěvy
následně v hospodě Na Společenstvu
činím si
souborné poznámky na malé lístky ohromné knihy
vztah veřejnosti k Sáře
pardon k Fridrichovi samozřejmě
aniž dojdu k zevšeobecnění
zcela omámen jím
do trychtýře koksárenského tranzu upadám

 

Prognostika

elektrické spínače lékárničky
stabilní vybavení vrátnic
posedávám polehávám po nich
pár korun na chlebíčky a kaviár
na skvělá páčidla dynamit
odpalující uhlí na nebesích
vydělám na to ušetřím
kolik materiálů je ještě skrytých
ve Fridrichových síních
oživené zlostné řeči
tančí nejveselejší z tanců
na dvorech chemických továren
a pod okny válcoven oceli
pár korun z Fridrichovy kapsy
stružky do kanálů vousy na bradě
lednička na masakr na trubky
strážní světla koukej na cestu
radostné valčíky odrhovačky
hovory o spínačích
o neléčitelných nemocech
posedávám
konce nevidím
ze stínů problémů a záležitostí vynoří se
nenadálé růže třpyt hvězd a modré stromy
a z vysoké peci vytékající proud
času bez konce a začátku
stačí sáhnout na noční kliku toho města
dveře se otevřou vše je zničeno
Fridrich se skelnýma očima
do stolu rukou mlátí tříská
v té chvíli
dívám se velmi se mi podobá

Z básní nezařazených do sbírky Šílený Fridrich

 

Pouť

na rozcestí
prázdné místo po bývalém Ježíši
vrata vyvrácená
rámy oken bez skel
rum a suť
kopřivy a bez
škarpy a prach
jdeš
prastaří duchové z rozvalin
ze stromů ze země
strmí a rozprostírají se
ohromná ramena skládají
zeď
zával zapomnění
světlo a tma
žízeň a krev
kolmá díra po bývalém já
sněť
železem vypalovaná

 

Dovětek

přišel chlap
skříně zavřel
stíny ukončil
moře pouklízel
klíčky zastrčil
do díry v kapse
přišel chlap
nikdo ho neznal
nikoho nezdravil
na nic se neptal
nikam se nedíval
odešel pryč
a nikdo už nevěděl
a nikdo si nevzpomněl
a voda přetekla
napořád

 

Kulisy

skleněné a betonové kulisy
a za nimi jen jiné kulisy
smirkový papír v očích
a večerní tramvaj drhnoucí beton
bufet Vítkovice
zamčený a tichý dívám se skrz sklo
kašírované večerní tramvaje
stín Michala Mihalčíka vedle mne
a stín jeho ženy
skleněné a betonové stíny slov
kulisy kulis

 

Statek

nad Děhylovem krvavé mraky
a nad Hlučínem už tma
jen leskle stříbrné oko jezera
lhostejně čumí do černě padajícího večera
zablácené traktory ve statku
ve statku nad Hlučínem
nad životem
nad osudem

 

Na nádraží

ve Frýdku u lávky
v dřevěné hospodě pořád znova
ke vlaku
zahnout mezi finskými domky
přes třpyt nočních kolejí
lístek
a cizí rozhovory v hale
pod vysokým stropem
cizí nikdy mé
kužely světel na nástupišti
snad jiný život příští
tento ne
kdy led klapotu pražců
rzí šroubů srdce popadne

 

Železo

pivo u železného stolu
dotek rzi na rtech
piliny odpadávají z účka ve svěráku
kladivo a bruska
svištící bruska života
jenom jestli kurva
jestli je to vůbec život

Z básnické sbírky Psí krev, 1993

foto Jiří Škorvaga

Chviličku.
Načítá se.
  • Petr Motýl

    (1964, Klatovy) žil v Ostravě v letech 1975 až 1989. Publikované verše pocházejí většinou z nevydaných rukopisů. Téma Ostravska se objevuje v řadě jeho knih, například v básnických sbírkách Šílený Fridrich (Mladá fronta, 1992) ...
    Profil

Souvisí

  • 08_poezie
    Ostrava literární
    Kristýna Svidroňová

    Rozpáraná nasměrovala kaleidoskop do krajiny

    Houkání sovy praskání ohně cvrčci
    David Rothenberg by hned jamoval
    roztančil by i můj smutek
    pokud nějaký mám a není jen vymyšleným
    a možná by i ten vymyšlený

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 15/2023
  • Ostrava literární
    Nela Bártová

    než odraz temna které mě přitahuje

    viděla jsem pána krást
    a pokradla taky
    viděla jsem pána dát si xanax
    když jsem se vedle něj posadila
    a lupla jeden taky
    viděla jsem paní plakat
    a plakala jsem taky
    nejsem nic víc
    než odraz temna

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 15/2023
  • Ostrava literární, Reflexe
    Jiří Macháček

    Putování kolem Szabadság híd aneb Z deníku rezidenta

    Když přemýšlím o tom, co Ostrava a její lidé dali světu, jednoznačně musím myslet na železo, na železné pláty, které se musely dostat nejen do všech koutů monarchie v podobě kolejnic, ale také v podobě železných dílů různých evropských mostů třeba i ještě dál.

    Drobná publicistika – Slovo
    Z čísla 15/2023
  • 02_anketa_Kral
    Petr Král
    Anketa s Martinem Stöhrem, Zuzanou Karlovou, Radimem Kopáčem, Petrem Motýlem, Věrou Koubovou, Robertem Fajkusem, Antoniem Parentem, Donatella Giancasperem, Zbigniewem Machejem, Petrem Adámkem, Janem Gabrielem, Petrem Hruškou, Danielou Langer, Janem Gogolou ml., Jiřím Kloboukem, Romanem Erbenem, Michalem Šandou, Sylvií Richterovou, Františkem Dryjem, Maxem Ščurem, Michalem Ajvazem, Milanem Ohniskem, Wandou Heinrichovou, Jaromírem Zelenkou, Vendulou Bednářovou, Milanem Klepikovem, Janem Rubešem, Josefem Hrdličkou, Pavlem Kostiukem, Vlastou Voskovcovou, Marinou Vanci-Perahim, Robertem Kanóczem, Pavlem Řehoříkem, Ivanem Štrpkou, Jakubem Řehákem, Jaromírem Typltem, Janou Bokovou, Jaromírem Zeminou a Patrikem Linhartem

    „Tanec je pro vás víc než rovná cesta,“ řekl mi tehdy

    Ptá se Milan Ohnisko

    Petr byl ztělesněním noblesy: jak osobní, lidské, tak noblesy poezie s celým jejím bohatstvím, čítajícím tisíce let a tisíce odstínů. (Max Ščur)

    Rozhovory – Anketa
    Z čísla 21/2020