* * *

Labutě odjíždějí dodávkou
v nákladním prostoru
tlačím se mezi křídly
jsme bez elektřiny
vedle mě cedule:
rostou bleskem a voní

vzduch se nedá dýchat
když ho míjíš pořád dokola
řekla jedna z nás
zdálo se mi pak
že letíme bouřkou
a s každým mávnutím
se zvětšujeme

* * *

Jak to bude vypadat když tam bude text?
Plocha vyplněná neznámým sdělením
nějak vypadá těžko říct
a pořád něco říká
šeptám ti lorem ipsum když usínáš když vstáváš
lorem aby ses nezamyslel
i psům teď rozumíš víc

* * *

Večer chomáč vlasů vyčesaný z celého dne
ukazováček levé ruky zavřený mezi dveře dvakrát
Je vše dost ztrestané neodchozí?
Kývněte klikou
nese se to těžce přesezená noha
učím to chodit biju se do lýtek
nikdo neotvírá

* * *

Výplně mraků se vylily za jejich okraje
už nehádáš jestli je to králík nebo velryba
čteš pozorněji v modrých komiksech
Když začne pršet
ukáže se ti bílý oblouk
obklopený pruhy barev všude nad tebou
peřina pod kterou se schováš
před ilustrovanou bouřkou

* * *

Po roce a ještě nemá fenestrované listy
kdyby tak na vás někdo pořád spěchal
ať už má ty šrámy jizvy
hnojil a zaléval jen ať už má ty díry znak zralosti
asi byste mu těžko říkali můj pěstitel
mohl by to být přítel nebo manžel začátečníci

* * *

Tečka se nedočká konce
je jeho centrem
ostrov pro všechny připlouvající
tvaruje z nich věty trosečníky
když chci cokoliv napsat
vše troskotá před větou za větou
nikdo nestojí a kdo hraje toho nikdo nenajde
Kdybych zase někdy chtěla pykat
tužku z ruky mobil z ruky jinak zase bude cosi mizet
a najít to nebude schovávaná

* * *

Stonky na rtech
bika ladní v trávě
prsty zní ladění
jdu po louce hmatem
nohy stébla v ose
mraky nasály a spustily se
stopy dopadají zpátky
kroky kapek v podpatcích jara
tak ladní

* * *

Vysévám vlčí bob vlčí mák
vlčím já když vidím jak roste
smečka v barvách květů divoce a odvážně
jde za louku do města
memorovat svůj život

* * *

Houkání sovy praskání ohně cvrčci
David Rothenberg by hned jamoval
roztančil by i můj smutek
pokud nějaký mám a není jen vymyšlený
a možná by i ten vymyšlený
znal kroky lépe než já skutečná
které po chvíli dojde
že všechno jsou to jen zvuky hry
kterou jsi opustil

* * *

Rozpáraná
nasměrovala kaleidoskop do krajiny
otočila listopadem tak silně
až ji vítr zafoukal zpátky do hlavy
zanáší do ní listí
jehličí z modřínů
ztracenou modří
špendlí si myšlenky k dalšímu šití

* * *

Když se sklízí obilí
seká tráva
třásněnky nalétají do obydlí
hostovat na všem
co z květináčů neposečeně ční
Nebydli u pole louky
zahrada nepřichází v úvahu
pokud chceš zachovat v nedotčení
to uvnitř

* * *

Vana uprostřed zahrady sbírá déšť
postaví se vylije
někdy si lehne na tvář
po nocích pak nastavuje záda jabloním
mají stále ten výraz

* * *

Sedíme na balkoně a pozorujeme spolu ptáčky
já chytám ty na stránkách knih
o alergii na slunečnice
o krmivu pro duše
jednou bys měla natočit video
co změní život tobě i tisícům dalším lidem
ze zvířecího pohledu
a taky něco z perspektivy spadaného listí
kopnutím téměř neznatelným opustit roztočené místo
uletět vášni potloukat se višňovím
polít lítost něčím životaschopným
zhořknout a nezhasnout