* * *

nahá v trní
nořím se hlouběji
ale fyzická bolest je trapná
dovolila jsem stavu mysli
sežrat všechen lesk a bídu hvězd
leze mi na nervy každý tvůj krok
a ona
taky používá svoje nohy
neotáčej se
nevracej se
chtěla bych abychom tu byli jenom my
jenom já a ty
ale je pozdě
stýská se mi po zlatých časech
kdy jsem nic necítila
kdy jsem nic nečekala
a vše dostala

* * *

přežití
je lék
nejsladší jed
na příděl
fronta nekončí
přijdeš vyšňupeš odejdeš
zapiješ to granátovým džusem
podstoupíš slovní průjem
vysereš ty emoce
předvedeš tak falešný úsměv
až ti to uvěří
život je řetěz krásných lží
do nějž smrt
vysílá nevinné pohledy
rezignovalas
cpeš se písmenkovou polívkou
plnou radioaktivních emocí
halucinace na talíři
ale v ústech po velkých slovech sucho
mysl burácí
srdce zpomaluje
nohy se rozestupují
čekáš
až ti dá někdo konečně
přes pysk
klasicky se nic neděje
absence spásy
je velká zodpovědnost
být každý den dnem
ale ne v něm
čím míň se snažíš
tím větší úspěch sklízíš
techno věk ti sice skončil
teď už pouze smutné kytarové sólo
ale nelze zapomenout
že až se budou hádat
začneš zpívat

* * *

barva topení
odpovídala
vůni žvýkačky
té z dlouhého obalu
jamy jamy džusy gamy
mezitím
co my jsme
jen obyčejné gumy
džus me baby one more time
a na to panáka
ať je ti líp
ať seš povolnější
piš techna
hrej básně
a třeba
vyšiješ shit
pak skočíš
pod vlak
a my tě tam doprovodíme

* * *

v domě voní nedělní oběd
s jedinou jistotou
pro tebe není
dávno jsi zapomněla
jak chutná radost
jsi dost stará na to abys měla hlad
a proto si velice dobře pamatuješ čas
kdy jste neděli
vlastnili
v poledne
což je pouze jiné slovo
pro oběd
tvoje básně
byly zbytky jídla

* * *

rok se s rokem sešel
a dali si spolu zase něco kvalitního
místo aby za vším
udělali pořádnou
poslední
tlustou čáru
tak dále sekaj dobrotu
uplynulo století
a některý věci se
prostě nemění
životem hýříme
oba
na odlišném místě
čím více věříme
že láska je hlavní
tím méně se dle toho chováme
raději knihou do oka
než se zeptat
jestli někoho má
jen ta paní poezie se ti už nesměje
ale vije pohřební věnce
tahle jediná vlaštovka
jaro dělá

* * *

mám rande
s osudem
šeptám mu
co mě láká
a to není pro každého
odvděčí se mi
a navádí mě k věcem
co jsem měla v úmyslu
poznali jsme se
tak dobře
že si nevěříme
ačkoli bych ráda blíže nahlédla
do svého rozhodování
když se zmůžu pouze
na negativní
skutkové omyly
nemůžu se od něj odpoutat
a ostatní
mě neupoutají

* * *

a je to
krista mi to místo
vedle sebe
podržela
udělejte něco
s tou citlivou bezcitou
je to s ní horší a hořčejší
ale život je přece hořký, bohudík
uvalte na ni
pozitivní kletby
tak mladá
tak unavená
tak krásná
říkali
ničemu nevěř
a už vůbec ne
někomu
nejenže neexistuje čas
všechno zásadní
je iluzí
zbytečným opojením
spánkem v chladné loži
plné střepů
a po probuzení
nehoda

situace
která se nehodí

* * *

způsob jakým mi jemně mačkáš
klíční kost
a pod ní hledáš tlukot toho
co mi chceš vzít
jako z filmu
podle skutečných událostí
můžeme odejít
a nevrátit se
čím víc času s tebou trávím
tím míň jsem člověkem
jen doufám
že jsi skutečný
a já šťastná
ale pravděpodobně
jsem jen na sračky

* * *

píšu si deník proto
abych věřila
že se to opravdu stalo
píšu si snář proto
abych věděla
že se to opravdu stalo

* * *

viděla jsem pána krást
a pokradla taky
viděla jsem pána dát si xanax když jsem se vedle něj posadila
a lupla jeden taky
viděla jsem paní plakat
a plakala jsem taky
nejsem nic víc
než odraz temna
které mě přitahuje
protože nevrhá stín