Lidé
pracuje na Ostravské univerzitě, zabývá se českou literaturou 20. a 21. století, zvláště střety autonomie a heteronomie v literatuře.
Ondřej Mazura
Predstavy o reálnych či imaginárnych hraniciach sú naozaj formované individuálnymi skúsenosťami a národnou kolektívnou imagináciou. Svedčí o tom aj fakt, že povedzme, v tradícii českej literárnej reflexie Bratislavy sa toto mesto dosť často považuje za akúsi hraničnú bránu na Juh, a to nielen na Balkán, vycibrené nosy tu dokonca cítia prvé vône Stredomoria!
Poezie – a umění obecně – je zvláštně specifickou záležitostí. Stojí totiž mezi zobecňující filosofií a konkrétním životem. Je jakýmsi adjektivem života.
Upřímně – nemůžu tomu uvěřit, jak živá je mladá ostravská poezie, jak vstřebává soudobé problémy světa a jak je transformuje do básní, které nevedou k nějaké jednotné lince „ostravské poezie“, ale naopak je každý z tohoto básnictva ryze svůj.
Ve čtvrtek 5. ledna 2023 uvede Klára Goldstein v Kratochvíli svou novou sbírku za přítomnosti řady hostů.
Básník Roman Polách a jeho komentáře ke světu, jaký je, zatímco jsme v práci. A jiné básně. Moderuje Martin Lukáš.
Večerem uvedení básnických sbírek Lenky Halové a Romana Polácha v Kratochvíli provede Klára Goldstein.
Víc než třicet hostů zavítá na 15. ročník Mezinárodního literárního festivalu v Ostravě, na kterém ve třech dnech, od středy 20. října do pátku 22. října 2021, vystoupí literáti ze sedmi zemí Evropy. Tématem letošního ročníku bude již tradičně současná maďarská, slovenská, česká i polská poezie a
próza.
Predstavy o reálnych či imaginárnych hraniciach sú naozaj formované individuálnymi skúsenosťami a národnou kolektívnou imagináciou. Svedčí o tom aj fakt, že povedzme, v tradícii českej literárnej reflexie Bratislavy sa toto mesto dosť často považuje za akúsi hraničnú bránu na Juh, a to nielen na Balkán, vycibrené nosy tu dokonca cítia prvé vône Stredomoria!
Poezie – a umění obecně – je zvláštně specifickou záležitostí. Stojí totiž mezi zobecňující filosofií a konkrétním životem. Je jakýmsi adjektivem života.
a v hlavě proletí kometa vzpomínky / na to, žes ji dnes v noci opět neobjal
Upřímně – nemůžu tomu uvěřit, jak živá je mladá ostravská poezie, jak vstřebává soudobé problémy světa a jak je transformuje do básní, které nevedou k nějaké jednotné lince „ostravské poezie“, ale naopak je každý z tohoto básnictva ryze svůj.
A konečně – na oné mantře „překonávání se“ mi přijde signifikantní její důsledek, kterým je nuda.
Celek knihy spěje přes spěch světa a intimní dramata až k takřka zneklidnění realitou vůbec, jejím nenadálým a neurvalým vtrhnutím do našich jistot.
