Lidé
Narodil se v roce 1986. Pochází z Prachatic a žije s manželkou a dcerou v Brně – Bystrci. Pracuje v nakladatelství Host. Vydal sbírky básní Soudný potok (Srdeční výdej, MU Brno, 2010), Krajky Pagu (Srdeční výdej, MU Brno, 2013), Rám pro pavoučí síť (Dobrý důvod, 2016) a Hic sunt Homines (MU Brno, 2018). V péči Aleše Kauera v nakladatelství Adolescent mu jako bibliofilie vyšla sbírka Přeletět moře nad Bezdreví (2012) a dlouhé básně Eroze (2018) a Tání (2019). Spolu s Vojtěchem Kučerou pořádá od roku 2011 v Netolicích a na zámku Kratochvíle setkání básníků Děkujeme za Vaše básně!
Návraty k Tiché Orlici jsou méně četné, než bych si přál. Mám její nivu moc rád v předjaří a na jaře, nejlépe s mírnými rozlivy po lukách, s volavkami, čejkami, ledňáčkem. Když jedu služebně vlakem z Brna do Prahy, v České Třebové přerušuji práci a až někde za Zámrsk se dívám z okna. I u Loučné je hezky, na rybníku Rzováku potkáš jeřáby a desítky druhů vodních ptáků, prostě nádhera.
Asi na sobě úplně nepozoruju žádný kauzální vztah „kniha přečtena = vztah k přírodě změněn“. Spíš bych využil metafory, že jsem určitou „rezonanční deskou“, kterou různé zážitky (nejen) s literaturou postupně ladí a mění, jak dokážu v kontaktu s okolním světem rezonovat. (Jakub Caha)
Orlí matko, víš o všech těch, kteří teď nad tebou bdí, o všech, pro něž budeš až do konce června středem vesmíru, zraněním světa, které se musí zhojit, aby se směli stát lepšími lidmi? Jsi všechno, co jsme vzali přírodě, všechno, co jí vrátíme, když vejce prasknou a tvá mláďata vyletí.
Radek Štěpánek (*1986) vydal v roce 2020 v nakladatelství Dobrý důvod básnickou knihu Velké obcování, která vznikala už od roku 2012, patrně tedy paralelně nebo v souběhu se sbírkami Kraj/ky Pagu (2013), Rám pro pavoučí síť (2016) a Hic sunt homines (2018). Na myšlenku na rozhovor připadla jsem ihned, když jsem začala pátrat po odkrojcích v Radkově tvorbě, a kdy mi svůj tvůrčí proces letmo načrtl. O tom si tedy píšeme z Brna do Hořovic po e-mailu, s představou rozhovoru, ovšem nutně metodou vrstvení a zpětných reakcí. Však tento podivný mezižánr už také dobře znáte. Foto: Antonín Bína.
Podle mě je hudba integrální součástí poezie, každá báseň má v sobě nějaký skrytý či zjevnější rytmus a melodii.
Psí víno uvádí debatu o environmentální poezii, kterou iniciovalo uskupení Přírodnílyrika.cz.
Protože čejka se chová jinak než zvonek a rákosník a než ostatní ptáci: má nádherný tanec, když má tok, samečci létají nad polem a mají krásný hlas – jako když ladíš rádio – a tenhle zvuk se rozléhá na jaře nad Blaty.
Návraty k Tiché Orlici jsou méně četné, než bych si přál. Mám její nivu moc rád v předjaří a na jaře, nejlépe s mírnými rozlivy po lukách, s volavkami, čejkami, ledňáčkem. Když jedu služebně vlakem z Brna do Prahy, v České Třebové přerušuji práci a až někde za Zámrsk se dívám z okna. I u Loučné je hezky, na rybníku Rzováku potkáš jeřáby a desítky druhů vodních ptáků, prostě nádhera.
Asi na sobě úplně nepozoruju žádný kauzální vztah „kniha přečtena = vztah k přírodě změněn“. Spíš bych využil metafory, že jsem určitou „rezonanční deskou“, kterou různé zážitky (nejen) s literaturou postupně ladí a mění, jak dokážu v kontaktu s okolním světem rezonovat. (Jakub Caha)
Radek Štěpánek (*1986) vydal v roce 2020 v nakladatelství Dobrý důvod básnickou knihu Velké obcování, která vznikala už od roku 2012, patrně tedy paralelně nebo v souběhu se sbírkami Kraj/ky Pagu (2013), Rám pro pavoučí síť (2016) a Hic sunt homines (2018). Na myšlenku na rozhovor připadla jsem ihned, když jsem začala pátrat po odkrojcích v Radkově tvorbě, a kdy mi svůj tvůrčí proces letmo načrtl. O tom si tedy píšeme z Brna do Hořovic po e-mailu, s představou rozhovoru, ovšem nutně metodou vrstvení a zpětných reakcí. Však tento podivný mezižánr už také dobře znáte. Foto: Antonín Bína.
Podle mě je hudba integrální součástí poezie, každá báseň má v sobě nějaký skrytý či zjevnější rytmus a melodii.
Protože čejka se chová jinak než zvonek a rákosník a než ostatní ptáci: má nádherný tanec, když má tok, samečci létají nad polem a mají krásný hlas – jako když ladíš rádio – a tenhle zvuk se rozléhá na jaře nad Blaty.
Rozhovor na téma iniciativy prirodnilyrika.cz spolu vedli a otázkami Jitky N. Srbové se laskavě zabývali Radek Štěpánek a Pavel Zajíc za „výkonný výbor přírodní lyriky“.
Orlí matko, víš o všech těch, kteří teď nad tebou bdí, o všech, pro něž budeš až do konce června středem vesmíru, zraněním světa, které se musí zhojit, aby se směli stát lepšími lidmi? Jsi všechno, co jsme vzali přírodě, všechno, co jí vrátíme, když vejce prasknou a tvá mláďata vyletí.
„Bahno dáví nitěnky a perloočky, vítr těžkne výpary tlení. Už pro dnešek je dost. Ale zítra se možná právě tady promění i rosa na kopřivách v hrozny mšic.“
Glosa k anketní otázce z Ravtu 19/2019.
