Yveta Shanfeldová

Nad ránem se mi zdálo

Beletrie – Poezie
revue Ravt 8/2021

***
snad proto jsem vždy vstávala brzy, věděla jsem,
že na sebe někde čekám
na silnici jsem pak viděla žraloky
jak tam stály stromy, ztráty
bubny pršely jak překlepy
vertikální vrypy rybí skály
smyšlených bicích laviček

tvá duše je skromnost sama
někdy chodívá po návštěvách
na večerní povinnosti
povzbuzovat duše v tělech
ale nebudit

až teď jsem si všimla, kde jsme
ta skromná místa vlnění
nejdřív je embryo veliké jak pohlednice
a nakonec tě váže k rodičům smrt

ti, co umírají, se radí se zemřelými
je to jak praskání dřeva

 

***
má kniha je plná černých stran
bílých plachých tich, hejn

jasmíny jinam jdou, žhnou
úzkostné stavy odpoledních návratů
nejlépe se žije ve spaní

tečka je zapomenutá chyba

odchází do tiskárny

až když se člověk vzbudí, pochopí, že spal

 

***

Uviděla lišku – lásku, mokřinový park, samici kardinála, sojky, sýkory. Písečně oježené pahorky, namrzlou trávu, kaluže. Opuštěnost, skryté děje. Tu racek. Veverka, keře vavřínu, pěnišníku, keře peří. Na pěšině čerstvě vykuchané vnitřnosti, celý ještě kompaktní obsah srstnatého zvířete, namodralá harmonika střev, pěkně poskládaných. Oblázky. Láska.

Žije          vždy           jen           od           šesti           do           osmi           ráno.

 

***
úzkost, strach, (silná) obava
co je duše – pocit života
někdy strach, přemýšlení
vaření brambor nebo únorová kresba

nad ránem se mi zdálo
o touze ještě jednou uvidět naše
nad ránem jsem je viděla
málem jsem tam zůstala
málem mě nepustili do vlaku

to všechno dopolední štafeta z dětství

jako když se budí hroby
plné přesných záblesků

 

***
vždy chci to, co bylo
to, co bylo a není
chci ty, co byli a nejsou
a nebudou

zmizelá minulost je jediné, co chci
zmizelou minulostí rozbujelou přítomnost chci

ne každá minulost je ztracená, ztracenost
mě kdysi zdrtila, ztraceností přibývá,
ještě víc a s hukotem, slaností, větrem
se přižene bezvětří a touha po
větru, který tiší ztracenost a jitří
touhu a lítost, rozbujelou pominulým
zmizením

slyšíš se v ozvěně jak měsíc
vždycky se musí žít směrem
stálé očekávání zkázy

vždyť chci to, co bylo a není
chci ty, co byli a nejsou
 
 

Yveta Shanfeldová – Skromná místa nespaní, dybbuk 2020

Chviličku.
Načítá se.
  • Yveta Shanfeldová

    (roz. Tausingerová, 1957, Praha), básnířka. Vystudovala klavír na Pražské konzervatoři u prof. Arnoštky Grünfeldové a prof. Jana Panenky. V roce 1976 emigrovala do Kanady, o rok později přesídlila do USA. ...
    Profil

Souvisí