Zakaria tvrdí, že pandemie probudila návrat k nacionalismu i tam, kde by se to dalo čekat nejméně – v Evropě. Ale nebyl tady už dávno předtím?

Sečteno podtrženo: Potřebujeme nějakou novou renesanční revoluci.

Sborník Vše kolem mne jako já žije, cítí… přináší svěží a revoluční pohled na vztah lidství a přírody, autentickou vizi, která by mohla obnovit svět.

A najednou to zas ucítil. Jako zamlada. Jako by dostal ránu elektrickým proudem, v celém těle ho zabrnělo. Pozdrav ze zdánlivě zapomenutých časů, a přece tak známý.

Bobule už mají barvu plamenů. Vypadnout z domova, to každopádně. Pracovat. Účastnit se dění. Potkávat lidi, potkat ty pravý. Anebo číst, psát, sbírat materiál. Soustředit se. Chodit na němčinu. Něco našetřit. Zbavit se strachu. Ze sebe a ze samoty. Dává to smysl. Všechno teď dává smysl.

Na obloze je vidět jasný kůň.
A to není dobré.
A hejna ptáků,
která teď vylétají,
to nezvládnou,
protože jsou křehká.

Tak se šeptuchou po více než padesátileté praxi paní M. stal její synovec. Neměl rád, když ho nazývali šeptuchou, snažil se být jenom tím, který léčil. Dělal i kostelníka.

Jsme na útěku
v podběhu pulsuje trvalý podstav, odchází ze záběru
za jízdy nelze, ani proti větru, z útěku ani za myš nevyšel
odnikud, od sebe, od žláz, od váz, ba ani od těch postříbřených příborů, co přitáh kapsář
z babiččina údolí
z našeho náspu vzadu za domem
za vámi nedojdu, vy želvy rozházené na tartanu
z krytu do úkrytu, snu zhasnu mezi stromy

Muž v Krabici od Sušenek je kostra, která spočívá v Prázdném Výklenku ve Třetí severozápadní síni. Kosti jsou uspořádané osobitým způsobem: ty podobně dlouhé jsou vybrané a převázané provázkem z chaluh.

Někteří pracovníci „továrny“ se vydávali za Američany, a dokonce přímo na americké půdě svolávali mítinky a shromáždění Trumpových stoupenců a naopak odpůrců Clintonové.

Klárka spala bídně, protože měla žízeň
a trápily ji úzkostné sny a zármutek. Viděla maják
blýskat se a zářit dole pod kopcem po celou noc;
vítr se obrátil a vál od jihu, cítila vůni řeky, od které přišla,
a drobné plující obláčky od jihu táhly přes hasnoucí hvězdy.
Když nastalo ráno, Kapraděnka už nechtěla jít.

A co trpí je nekonečné
vidím bílé světlo věčné
ostře vanout pod kůži
slov