Z čínského horoskopu

Jednou za čas
vylezu na hromadu hnoje
a ZAKOKRHÁM.

Ó, jak jsem krásný v tu chvíli,
zářivý a zlatý,
kykyryký, na zabití.

V kuchyni

Léta už
řítí se zvířata okolo
stolu. Povyk a kácení židlí:
myš-kočka-pes-myš-kočka-pes-nekonečno.
Ocasy švihají, funí se a vrčí,
podlaha ozvučná deska.
Kočka by sežrala myš.
Myš děsí psa a pes děsí kočku – kočka by sežrala myš.
Nad vším se vznáší velký zlý motýl,
třásně mu vlají a lampa bimbá.
Pes trochu vyskočí, uchopí motýla,
všechno se zastaví.
Čeká se.

Až najmu dívku,
co zkrotí tu sběř.
Zrzavá,
obléká mechový plášť.
Nikdo jí nevidí do tváře.

Aloha

A je tu balada
o pěti námořnících. Krásní jak bohové,
vítejte nás!
Budete sloužiti nám!

A naše dámy ve věku dcer
sotva nám stačí a popadají dech!
Smějte se, námořníci,
smějte se, koťátka divoká,
když máte čas,
když zrovna nepřenášíte sem a tam
naše litinové vany,
naše mahagonové gramofony
a tuny jídla, co jsme včera snědli.

Stejně to nakonec jeden z nás dokáže,
nejspíš ten muž, co má kurz potápění.
Rozvíří ryby, rozkýve okurky,
diváci ztichnou a opřou zrak o obzor:
Neboť náš muž
právě podplaval plavidlo
podélně.
A ještě jednou!
Protože ne všichni dávali pozor,
ne všichni stihli to zachytit na mobily:
     teď podal výkon snad lepší než prve.
     Teď už se díváme pozorně, do vody.
     A je toho tam hodně:
pneumatika,
plechovka
a ještě podprda zavátá pískem.

Zase motýl

A není mrtvý, spíš semišový, krotký.
Dá se jím listovat.
Prohlížíme kresbu na křídlech, není symetrická.

Odcházíš k moštárně.
Přes trosky města,
zpřelámaný beton, rozcapený asfalt a zrádné trhliny,
odcházíš přes hluboké tůně, přes kypící blitky, přes zbytky jídel,
organický odpad.
Kvasí to a valí se z děr jako magma.

Vylézají špindírové,
pozorují,
jak našlapuješ, jak se snažíš neuklouznout.

Za chvíli doběhneš a budeš v bezpečí.

Stojí tam hlupáček v hráškovém tričku,
znavený, šťastný,
zachránil svět a právě odmítá pocty.
Ale kdybyste mi chtěli udělat radost, říká,
přineste mi loďku. Já je sbírám, hele.
Hned je všem ukáže, tři čtyři krabičky z bledého plastu.
Škoda že žádnou u sebe nemám.

Začíná hostina ve sklepě, skví se tu pohoří barevných jídel.
A když je snědeno, objeví se mísa – promítací plátno,
zíráme do jahod velikosti jablek.
Každý, ač přežraný, znovu se roztouží.
Možná jsem to zařídila já.
Tázavě se po mně ohlédneš, a opravdu –
skromně se usmívám.

Nesedlo

Tak tohle je divadlo, maškarní bál.
Jednání po koutech,
urputné zrcadlení.
Pod okny řeka,
a kotví tu maškarní loď
tvořící
s divadlem taneční pár.

Číšníci roznáší svítivé láky.
Neklid vře, pulzuje,
marně chceš někomu říct.

A zatím mládenci
rozlézají se tu nazí,
andělé, buzíci.
Kdo se má vyznati v tolika podobách?
Magická noc,
ale jen počkejte ráno!

Slavnost se štěpí a asi tu kolují drogy.
V květinách rotvajler
sedí a čumí.

Ztrácím se v zrcadle pod lodí,
a loď už troubí,
strašlivou silou jí odstrčím kýl,
mé silné žábry to umožní.

Ztrácím se v zrcadle na palubě
a on tu sedí,
po celý čas tu tak seděl a já si nevšimla,
je to ten černý a zlatý,
ten s elegancí pantera,
je to ten s arogancí gangstera.
Všichni ho sají jak štěňata fenu,
zase jste nepřišli na pomoc,
mí bratři schovaní,
mí bratři pryč.

Děsivě zařvu: Kník!
Zlo zvedne obočí
a já smím odejít.

Zrcadlo zašeptá: Nezdržuj, pospěš si.
Voda už bublá,
a já mám v batůžku
utíkací klikyhák.

A ještě ty!

Ještě mám na rukou hedvábí,
ještě mám mezi prsty tlapku,
ještě ji mačkám, aby z ní vyjely drápy.
Hledám tě ve stínech, ve křoví.
Vrátíš se jiný.
Budeš mít hyení hlavu.