Lidé
(1. 7. 1970, Háj u Ledče nad Sázavou) básník, prozaik, dokumentarista, editor, kurátor. Vystudoval Fakultu sociálních věd UK v Praze. Zprvu byl zaměstnán jako redaktor v Perspektivách (1991–1993), poté coby asistent dramaturga v Divadle za branou II a III (1993–1995). V letech 1998–2018 působil jako redaktor a dramaturg v Českém rozhlase, kde pro stanici Vltava připravil řadu pořadů, reportáží a seriálů. Podílel se též jako scenárista na několika projektech České televize (např. na dokumentárních cyklech Neznámí hrdinové, Heydrich – konečné řešení, Rudí prezidenti, Generálové, Neznámí hrdinové). Spolupracuje s humpoleckou galerií 8smička (pro kterou mj. spolu s M. Heroldem koncipoval výstavu o díle Bohuslava Reynka v kontextu evropského umění), věnuje se ochotnickému divadlu. Kniha o P. Josefu Toufarovi Jako bychom dnes zemřít měli byla v anketě Lidových novin vyhlášena Knihou roku 2012; za sbírku Jana bude brzy sbírat lipový květ obdržel Magnesii Literu za Knihu roku 2022. Jeho knihy vyšly v Polsku, Francii a Itálii. V letošním roce mu vyšel výbor z poezie Trnem rejnoka (Dauphin, editor P. Adámek).
Alžběta Procházka
Asi na sobě úplně nepozoruju žádný kauzální vztah „kniha přečtena = vztah k přírodě změněn“. Spíš bych využil metafory, že jsem určitou „rezonanční deskou“, kterou různé zážitky (nejen) s literaturou postupně ladí a mění, jak dokážu v kontaktu s okolním světem rezonovat. (Jakub Caha)
Ale ještě ke knížce – přišly mi dopisy a maily od lidí, kteří si také prošli nějakou ztrátou, a píší – pomohl jste mi pojmenovat můj stav, prožitek, pocit.
Asi na sobě úplně nepozoruju žádný kauzální vztah „kniha přečtena = vztah k přírodě změněn“. Spíš bych využil metafory, že jsem určitou „rezonanční deskou“, kterou různé zážitky (nejen) s literaturou postupně ladí a mění, jak dokážu v kontaktu s okolním světem rezonovat. (Jakub Caha)
Ale ještě ke knížce – přišly mi dopisy a maily od lidí, kteří si také prošli nějakou ztrátou, a píší – pomohl jste mi pojmenovat můj stav, prožitek, pocit.
