Světelný klid kosatců

Tichá zrna chmelu na hladině druhé strany moštu
chodíme v potichu
v podskalí
kde seče voda alpské trávy
v Podklášteří mraků
a pole leží na srdci
čerstvost svobody nahoře ve větru
ve větvích jasmínu a jarní hory
klidné ruce nad ránem
v semínkách sibiřských borovic
v bezlehlém hlasu pěnkav
prosekané oči světlem
tancem kosatců
a provazochodci nad tújí
tiché došlapy na srdce
u svatého křtu řeky.

Jezerní lišky

Ve stínu jezera
přicházejí pozdní vojáci
a květiny chladnou v tíze země
pod duhou ve stuze
u plápolajících ohňů
včerejších očích ze studánky
přešli v průvanu
v tichosti řeky
čekající na spasení
v přívalu
těsnící balvan v srdci
a tichost sněženek
poslední výkřiky propadlých tváří
a kolemjdoucích kolen
podkolenní hory
řídkého poznání
od severu
točité svahy bolestí
v plamenných stehnech
zoufalých lišek křičících z podšálků
„zachraňme svět“
rukou beze slov.

Úplněk hor / Mokša

Až se prameny rozpustí v moře
naprší úplněk do dlaně z broskví
jako vojáci v Bhagavadgítě
válčí ve lněném plátně
za čistá srdce

jako úplněk z hory přecezených smrků
propadá minulost
do očí jeřabiny
tíhnoucí ke břehu
naprší sedmikrásky do východního slunce
růže se rozvinou v pochodu dlaně
ladné laně přeskáčou ohrady jako svobodní ptáci
vlaštovky po dešti otevřou kopretiny
uhlíky z podšálku a kameny ze zlata
zelení koně spasou poslední spásu kostelních zvonů
odbiti životem
a zvuky žíznivých podšálků teď cinkají do prázdna
jako zvonkohra.

Převýšení Himálaje

Cestou z hor z podkolenní jamky
kde se seče jaro žitem
přišli psi z pod půdy
plavali tichem nesměle
a skákali do dálky
do jetelů na dně řek
studánky očí vyschly napětím
a paměti pěnkav neměly kam jít
přešlapali lekníny a převýšili kopce
hvězdné chvojí na stehnech
a oči do úplňku
přešli hory a plameny
a zkáza nebyla vidět
jenom tiše potmě
přešli přes borůvčí pod skálou
nesli se zlehka
jako panenky z jetele
bez bolesti se zasadili hluboko
do podhorské půdy u protichůdné cesty.

Přecházení tichem

Přicházení
přešlapali zimou
tiché starosti pod kořeny lesa
hlasité volání stromů
překládaly vodu do hlasu pod zemí
a přemluvili.

Přenášení
stříbrných smrků a jednorožců zavátých v jetelu
přešli přes ticho
co uvnitř dlaně
přenáší smůlu stromů po lese.
Hojení
ran co po dešti tečou po prstech
pálivá voda lesního tance
kyselých dešťů a uhlíků ve vlasech
hoří oči a srdce
svoboda volá
les.

Přešlapané cesty samotou
cestou do klína
klimbavé oči Jidášova ucha
přerostlé starosti ticha stromorostů
přenáší se klidně
jako řeka
teče do pole
do polední strany oblohy.

Život po žních

Jako panenka z jetele
co se schovává pod skříní
přemýšlel si nad životem ve tmě
běžel rychle
se stínem v zádech
a našel se pozdě
jako poslední pampelišky
ještě před odkvětem
přišla blíž
než ji bylo vidět
na zimu po žních

jarní svíčky ztraceny v moři
přeplavání potoků v odkvětu
oblázky přezimují v nitru
kde se otevírají skály
větve hrušky ve vlašském lese
lískové tůně přešly v potichu a zřídka
pole žita hoří
volá
co přišly požáry srdcí.