Nejsme tím, co mechanicky zkonzumujeme, ale tím, co v nás zůstane díky naší interpretaci. Formuje nás to, co přijmeme, avšak zároveň i stránky, které odmítneme. Snad je naše tělo jakousi knihovnou, jež skrývá všechny příběhy. Snad záleží na každičkém z nich a jsme mozaikou ze všeho, co nás v životě potkalo.

Pravděpodobně ze mě nikdy nebude druhý Shakespeare nebo Kundera, ale i tak věřím, že slovo má svou sílu. Ať už se s ním setkáme v knize, novinách, reklamním sloganu, nebo heslu. Nesmírně si vážím, že máme v Česku svobodu slova, dar, který není samozřejmý, a domnívám se, že i literární soutěže k ní přispívají, jelikož rozvíjejí naši představivost a nutí nás přemýšlet v souvislostech.