10_poezie_chyle
Lenka Chýle

Drábovka

tvůj obrys jak souhvězdí
ve dne bledne povlak
jazyk chybí
tos nečekal co?

Beletrie – Poezie
Z čísla 6/2026

Zima

*
zamrzla řeka
i řeka se dá znehybnit
zdánlivě
přes jez teče rychlá voda
ledové sochy z naplavenin

nad hlavou přelétl pár volavek

*
obrazce od pneumatik
sníh velkou rukou rozprostřený
po poli
zůstal v prohlubních
(z ledu voda
ze zimy teplo)
únava stekla ze svahu
pod sluncem to povolí
leskne se bahno
v oblosti cest

*
okrová žluť tújí
schválená sluncem
ploty u chat dávaj rámec
stříhá stromy
hrabe listí
vyvážíš ho k plotu
vrstvíš do komínků

při hraně pole
uschlé chyby popadávaj
a časem uhnijou
mezi svými

*
ukláněj se
borovice při cestě
okolí jim vyholili
žiletka byla ostrá řízla jsem se třikrát
na nohou
vokolo rokle
holý valy

zas pomalu zarostou

 

Jaro

*
bílé hlavy s žlutým středem
polyká zelenou
řve a brzo je plná

vynáším ty co jsem nechala propadnout
sypu posekanou trávu
popadané hlavy květin
na kopřivy u pole
zamotat se do bludiště větví
modro sobotního odpoledne
vysává země
všechno co se přes týden nashromáždilo
za krkem pod žebry na víčkách dlaních sedacích kostech
řetězce rozhodnutí
učitelská autorita

pečlivě ustřižené proutí
odpadává

*
pohřbít malého hraboše
s napučeným žaludem
vidět listy honit se po cestě
vyplašit srnu na poli

i to je pro dnes dost

*
slída stříbro vody
kachní úlet
netečná volavka
sklepat popel vyhořelejch
z kamene u svárovskýho rybníka

*
slunce nanáší make up
na pytle pod vočima
stovky housenek jehněd
šustot
něco se blíží
na pláž rybníka
suchý listí
černozlatý očka

*
suchá tráva pod nohama šustí
nasekaná milosrdně odložená
do slunce se vznášej chmýříčka
ani tu krásu nejde vyfotit
a tak mrkáš
ze slunce vystřelujou nitky
chtěj chytit to pápěří
uniká
na křídlech much mušek

*
šumí řeka jazykem jezu
poflakujou se tam na zídce bros z Nespek
projednout bejt doma v povětří
a nesnažit se
utéct
chlad od zad tě žene vpřed
po ptačím
střemhlav
po proudu až k aleji bříz

*
lízat kopřivy
zakázat kadit psovi na hlavu
utnout kultivaci
býlí to pozře
v rozeklanym stromu plastová klouzačka

sevřít a drtit
měsíc na modrém nebi

*
mrtvá srna u potoka
do krku se jí zakouslo
nedělní odpoledne

*
ruce a suché listí
mají stejnou barvu
po roce opadají
ovadnou
odvanou

kořen v cestě
krvácí smůlu
s pěnou u kamene v proudu
vracíš se
zase se vracíš

osahávat hmotu co mi nepatří
do hlavy utíkám po červený
ale nepomáhá to
nepomáháš

*
Velikonoční pondělí
zemřel papež František
bzukot včel neutichá
planá třešeň
bulí bílé lístky
padaj do černýho kafe
i při jaru může přijít konec
něčeho prostě dobrého

bratr strom
sestra včela
tě oplakávaj otče

*
třesoucí se osení
rozvážně kráčející volavka
na mělčině
kus plovoucího dřeva
čumák aligátora
hnědý zlato Sázavy

*
v odpoledni
výskající otužilec
plandá mu
než se pomalu zanoří
do hlubší vody

 

Léto

*
ležím v potoce
třpytky na kamenech
čůrám do proudu

voda všechno odplaví

*
líbí se mi moje velká prdel
svítí do šera lesa
stehna svíce
měsíční krajina kůže
spojit se se svym třicetiletym tělem
zamávat komplexům jako list javoru větru

i když závidim plochý břicho všem workout bitches

měkká pěšina při potoku
smíšenej les mě nesoudí
nesoudím
workout bitches
olizuju vánek
kroutim se ve zvuku pily v Měsíčním údolí
jako ocásek zelený ještěrky

*
i listy tu šumí jinak
vracet se a slyšet svý dětský sny v prknech
nahmatávat kmitot křídel sýkorky
burácení letadla
hladit včely v letu

*
mravenec mi chodí po prstech jako po horách
deka barvy spálené kůže
smrad z polí
léto na Sázavě

 

Podzim

*
rozhodla jsem se tě neznat

všech těch let co lidi čekaj na občanku
byls pod jazykem
usekla jsem ho
stejně neměl co říct
už nemáš kam se schovat
tvůj obrys zůstává na půdě
mojí půdě
na oranžovou deku se práší
z balkonu je vidět na hvězdy
a osiky co
shakujou i za tmy
vrať mi můj spánek
moji půdu
pod nohama

tvůj obrys jak souhvězdí
ve dne bledne povlak
jazyk chybí
tos nečekal co?

rozhodla jsem se tě neznat

foto Filip Švácha

Chviličku.
Načítá se.
  • Lenka Chýle

    (1992) vystudovala obor Dějiny evropské kultury na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 2024 jí v nakladatelství Ouklejky vyšel debut Raná / Deník pastýřky, za nějž byla nominována na Cenu literární ...
    Profil

Souvisí

  • Lenka ChýleRaná / Deník pastýřky

    Být na místě, pohnout se v sobě

    Reflektuje Jitka Bret Srbová

    Expresivní jazyk, který zde provází veškerá líčení lidských i zvířecích tělesných pochodů, působí svou věc – je to slovní elektrošok, před kterým jako ovce buď couvneme, anebo se o něj zraníme. Ukazuje, jak brutálně všechno ve dnech určovaných životním rytmem a také tempem pohybu stáda doráží. Maso na maso.

    Recenze a reflexe – Recenze
    Z čísla 9/2025
  • Za šírání procházím orobincem
    brodím se vodami skelného jezera
    V tichých vlnách odráží se volání kormoránů

    Sním o neduživých dálavách
    za jedním dvěma kopci
    A ty se zjizvenou tváří zatím putuješ kolem světa
    vlídně, ale s očekáváním

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 5/2026
  • 06_poezie
    Anna Zikratskaya

    Haptická odezva

    Anno! Byla to chyba!
    A zase musím přechylovat své jméno
    a nacházet sebe v souhlasu, zatímco žiju v popření.

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 4/2026
  • Věřím, že ti, co tvrdí, že to, co píší, nejsou básně
    jsou lepší než ti, co tvrdí, že to, co píší, jsou básně

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 4/2026
  • Co ještě najdu ve verších od Adama k Evě,
    co sama dám? Párám se s nádobami na vodu,
    jsou vznešené, a co bytosti živé z pauz mezi slovy?

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 4/2026