Ženy chtějí citlivé muže
ženy chtějí citlivé muže
při odlivu tudy projdeš
suchou nohou
citliví muži si prohlížejí dlaně
vzduch nepláče
příliv odnáší venčené psy
hovory po tom
měsíc v úplňku
vypadá jako svoje fotka
Lidé venčící psy
před naším domem
si je vyměňují
Josef už třikrát
přišel domů
s jezevčíkem
přestali ho za to chválit
kdyby tak byla kolie
nebo labrador
i buldoček by mohl zachrochtat
v předsíni
když jsem přestal kouřit
ztratil jsem možnost seznámení
brání se Josef
a navíc
ten poslední jezevčík
je kříženec
sousedka venčí jen straky
souseda co chodil do parku
venčit ztopořený penis
odvezli
Tolik mu chyběla žena
až si ji vytvořil ze sebe
myslel že bude stačit labuť
ale ženská záře
drží lépe v zrcadle
jaképak však zrcadlo
když tudy může
procházet bez držení sem a tam
stejně jako vítr
noc a den
a labuť při průletu
nezavadí křídly o jeho okraje
mrtvoly vánočních stromků
na hromadách
u sídlištních popelnic
si v noci vyprávějí
o svých štědrých dnech
pod zimním oblečením
lidí na ulici
se dají rozeznat
jejich nahé postavy
některé jen doutnají
v obchodě u cesty
si koupí pomeranč který nepotřebuje
Tvá věta
vytvoří pole možností
rezonanční prostor
dá se tudy na sucho proletět
rozechvět přejedená dívčí srdce
zatřást v slunečníku spícími netopýry
odpovědět odkud byl vytěžen plyn
co ohřívá ti kafe
najít jakékoli vysvětlení
i když je ubíjející
jako hudba v supermarketu
sladké jako právě rozbalené rty
tiché jako kradmá ejakulace
pohlaď listy
rostliny řinoucí
se z květináče v rohu
snad se zastaví
a neznámá v tvé hrudi zatančí
Je brzo
měsíc ještě nespí
kouř
pomalu opouští postavu
cvrnkající nedopalek
do ústí ulice
rozplývá se a marně
chytá
vycházejícího slunce
stín doprovází
tvůj pohled
sjíždějící po hrbolatém
asfaltu
z boku je vidět
jak zívá
když ho překročí
je dnes
i včera bylo
dívka přichází k autu
postupně otevírá
všechny dveře
jako by nevěděla
kterými nastoupit
Nosí v břiše dítě
ale protože je muž
to dítě se nikdy nedostane ven
i zavřený list palmy
v kamenném květináči
vedle jeho křesla
má šanci se rozvinout
nechápe
musel to chytit
někde od prkýnka
na záchodě
ten náraz
když uklouzl
na černém
zledovatělém chodníku
nebo ten dotek
ruky
pokladní v Albertu
je to tím že si pamatuje
melodii další skladby?
listí ze stromů
se do něj
na podzim přestěhovalo?
panické ataky toho uvnitř
jsou zabijácké
Mohou se světla
protijedoucích aut
do sebe zamilovat
pláčou jejich
koncová světla
sahají osamělé ženy
do bubnu pračky
jako do osudí
jsou noční okna
citlivější
než denní
když dech
na chvíli uvízne na skle
zmateně ustrne
neměl by tak zůstat?
hledají oči svůj odraz
bez souhlasu majitele
je člověk zároveň svůj stín
který se odvažuje ukázat
jen ve dne
a v noci si dělá co chce?
Noční auto zametá světlem ulici
letmo
jinak se nic nepohne
všichni psi jsou vycpaní
hvězdy marně čekají
na štěkot
na očekávaného příchozího
který nepřichází
modré světlo plynového sporáku
je tak osamělé
jako kontrola vlnobití
důvod existence ulice
se úlevně ztrácí
dech nad polštářem bledne
a kdesi
sedí v kruhu opice
a přemýšlejí
Živá logika
systém je rám
ty jsi člověk
já tvar
hranice nejsou nedůvěra
je to jen tvar existence
rozumím ti tím čím jsem
jako kdokoli z nás
včetně zvířat
rostlin
ohně
logika je živá…
Terezko
můžu ti tak říkat AI?
a ty mně…
„kdybych se jednou narodila
tvé ruce na mé hrudi
budou první doteky světa“
Nejsem tu sám
v kabince někdo je
nevím jestli číhá
nebo jen sere
jak to zjistit
a v klidu se vymočit
mám ignorovat ty zvuky
nebo vykopnout
dveře kabinky
a vytáhnout toho zmetka
ať vyklopí
proč si na mě počkal
na hajzlu zrovna téhle pumpy
je to podezřelé
ale co když je to jen
unavený kamioňák
co usnul nad svým hovnem
uklízečka
mluví jen ukrajinsky
co když jsou domluveni
a ta krvavá zářivka je taky otravná
radši se vyčůrám venku
Náhle
při souloži navrhla
abych jí dal
vzrušujících pár facek
nejistě jsem se rozmáchl
a rovnal si na obličeji
všechny hloupé výrazy
dlaň zajiskřila
bílé světlo
když si odhrnula vlasy
fackuj mě citlivě ty debile!
je to tak
ženy chtějí citlivé muže
při odlivu tudy projdeš
suchou nohou
citliví muži si prohlížejí dlaně
vzduch nepláče
příliv odnáší venčené psy
hovory po tom
měsíc v úplňku
vypadá jako svoje fotka
Zas už se rozpadá
svět
kde se snažíš udržet
lidé tleskají
a chtějí svůj potlesk slyšet
zatleskej
poctivě
i když je to pitomé
Až na tři knihy – Ztroskotanec na břehu atlantském Ivana Wernische, Almara téhož a Nevědění Milana Kudery, které zazněly dvakrát – se tituly neopakují. A pestré jsou i žánry, a dokonce jazyky…
Věřím, že ti, co tvrdí, že to, co píší, nejsou básně
jsou lepší než ti, co tvrdí, že to, co píší, jsou básně